stres, deprese a úzkost

Mám totálně malé sebevědomí, nevěřím si, nerada beru za něco odpovědnost, bojím se, že selžu. Mám ráda spánek, a nedělá mi problém prospat 13 hodin, například před noční směnou, kdy spím do odpoledne. Často pláču, někdy vlastně ani nevím proč. Někdy mám fakt náladu, že jen potřebuju smutnej seriál, nebo film a něco co mě brečet příměje, a je to nějakej způsob, kterým si ulevím. Už jsem přemýšlela o nějaké terapii, kde by mi řekly proč taková jsem, ale nemám moc financí abych se donutila utratit je za tohle a asi mě i děsí představa, že by mi terapetutka řekla, že jsem vlastně uplně v pořádku, že to je normální, a že se mám soustředit na pozitivní věci ...(nebo podobný sračky, který mi budou k ničemu) Něco takového bych nebyla schopná unést, protože stavy, které občas mívám prostě normální nejsou. Nebylo jednou, kdy bych přemýšlela o tom nejhorším a to sebevraždou. Nikdy jsem to vlastně asi nemyslela uplně vážně, ale ten hlavní důvod proč bych to neudělala je jen ten, že by to oblížilo mé rodině a oni by s tím museli žít, ne já. Vím i to, že jsem třeba jezdila rychle autem, a když jsem si v hlavě řekla, že je to nebezpečný, tak mi to bylo vlastně jedno, protože při nejhorším bych mohla umřít a to by byla spíš úleva.