stres, deprese a úzkost

Další věc, mám tendenci se hrozně vázat na lidi. Když jsem chodila 3 roky s přítelem (od 15 do 18) byla jsem hrozně podezíravá, a nesnesla bych pomyšlení že by mě podvedl. Někdy jsem byla nepříjemná už jen preventivně, kdyby to tak bylo (to mám po mamce). Mám tendenci a dělá mi hroznou radost, starat se o lidi. Na oplátku po nich nic nechci, kromě toho být mi maximálně věrní a dát aspoň trochu najevo, že si toho váží. To bylo právě teď s tou kamarádkou, že ze dne na den věnovala pozornost tomu klukovi, se kterým teď chodí a já nemůžu překousnout ten fakt, že jsem se o ní "starala", dělala pro ní první poslední, aniž bych něco žádala a ona mě ze dne na den vyměnila. Asi si tím staráním a děláním hezkých věcí vynucuju to, aby mě ostatní měli rádi, a to je vlastně jedna z nejduležitějších věcí, na kterých mi záleží. Poslední takový nedostatek. Jsem hrozně vystresovaná z veřejného vystupování. Vím, zní to uplně normálně a běžně. Ale já neřekla ani básničku před třídou, podlamujou se mi kolena, když jdu k nejaké skupině lidí, kteří mě znají (třeba jen od vidění) ale se kterýma se nebavím. Mám respekt z lidí, žiju v domění, že většina z nich je zlá.