stres, deprese a úzkost

Dobrý den. Úplně nevím, kde začít a jak to zformulovat do co nejstručnější a nejvýstižnější zprávy, ale pokusím se o to. Je mi 21 let, poslední dobou trpím stresem, depresemi a pocitem, že se mi všechno, na co sáhnu hroutí. Začalo to po rozchodu s přítelem (před 3,5 lety), byla jsem z toho špatná cca 3 týdny a už jen proto, že jsem začala s novými koníčky, víc se zajímala o kamarády vypovídalo o tom, že jsem z toho vztahu potřebovala určitým způsobem "vysvobodit". Naneštěstí jsem o sobě ale začala zjišťovat nemilou skutečnost, že mě muži nepřitahují a že jsem vlastně na holky. Od té doby to šlo ale všechno z kopce. Začala jsem mít "návaly horkosti do hlavy" jen kvůli minimálnímu stresu, nebo napětí. Pokud si dobře vzpomínám, tak někdy jsem měla i návaly vzteku, což teď mám taky ale jen vyjímečně. Začala jsem být hrozně náladová, byla jsem bezdůvodně naštvaná, agresivní a nepříjemná na rodiče. Začala jsem se zavírat do pokoje s počítačem a nějakým, ač smutným, tak vlastně skutečnost ukazujícím filmem. Speciálně si potrpím na životopisný, drama, a něco, kde ty příběhy nekončí zrovna nejlépe. Pak to začalo být zase lepší, jelikož jsem se seznámila s novou kamarádkou a hrozně moc jsme si sedly a rok jsme byly nerozlučná dvojka, než si našla přítele.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, Váš dotaz je příliš obsáhlý na to, aby se jím poradna mohla podrobně zabývat, z toho důvodu má dotaz omezený počet znaků a není počítáno s příspěvky "na pokračování". Je dobře, že se Vám poté, co jste o sobě napsala ulevilo a také se tím nabízí další možnosti. Z Vašeho příspěvku mimo jiné vyplývá, že o sobě hodně přemýšlíte a máte potíže se svým sebepojetím a sebehodnocením, které se pak promítá do vztahů s druhými. To je myslím velké téma pro psychoterapii, která Vám v tom může pomoci udělat jasno a najít způsob, jak se na vztahové problémy adaptovat. Držím palce.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám vlastní zkušenost s úzkostí a depresí a mnoho z pocitů, které popisujete, moc dobře znám. Mně nejvíc pomohla delší pravidelná psychoterapie. Jak sama píšete, člověku se uleví už jen tím, že své myšlenky musí zformulovat a sdílet a má tak vlastně možnost si různé nejasnosti v hlavě uspořádat, dostat na ně náhled někoho jiného a postupně začne být schopný lépe se rozhodovat, co ve svém životě chce a co ne, jaký chce být a jaký ne a s čím si starosti dělat a co za to nestojí. Pokud je pro vás představa mluvit o sobě těžká, snad vám pomůže, že terapeut je cizí člověk, kterého nikde mimo sezení nevídáte - v tom je to leckdy jednodušší, je to opravdu taková vaše "vrba". Pro mě byla terapie místem, kde jsem se mohla spolehnout na laskavé přijetí, ale také na pravdivou a upřímnou reakci, na to, že dostanu důležité informace o sobě a svém nazírání na svět. K nabytí větší sebedůvěry a snadnějšímu, spokojenějšímu pobývání na světě vám ji mohu vřele doporučit. Jen to chce trpělivost a případně se také pokusit najít terapeutka se smlouvou na zdravotní pojišťovnu a platit jen sezení nad její rámec (má-li to k něčemu vést, jednou za měsíc určitě nestačí). Držím vám palce, ať se vám to povede a je vám na světě hezky.


Zpět na seznam