Tma a sledování
Dobrý den, léčím se s bipolární poruchou. V současné době jsem depresivní. Už tyto stavy znám. Nevím si rady s příznaky, se kterými zkušenosti nemám. Především mívám strach, jakmile se setmí. Připadám si jako malé dítě, které se po tmě bojí na záchod. I když si svítím, bojím se. Mám ztuhlé nohy, kolikrát se strachy nedokážu ani pohnout. Také jsem začala mít pocit, že se běžné věci chovají jinak, třeba když se na mě upřeně zadívá moje kočka, dostanu strach, že má v očích kamery. Jako by mě nesledoval nikdo skutečný, ale to špatné ve mně, nějaký ďábel, který začne škodit vždy, když je mi chvíli lépe. Bývám z toho tak vyčerpaná, že chci spolykat hodně léků, abych usnula. Měla bych si o tom promluvit se svou lékařkou, ale hrozně se stydím. Co myslíte, že se se mnou děje? Velmi Vám děkuji za odpověď.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, poté, co jsem si přečetl odpověď naší peer poradkyně Lenky si říkám: co k tomu ještě dodat, když odpověď člověka, který trpí podobnými problémy pod stejnou diagnózou je vyčerpávající i po odborné stránce? Jinými slovy, deprese může mít mnoho podob a právě to, že člověka, který se domnívá, že své stavy již zná, překvapí něčím neznámým,bývá její záludnou a trýznivou podstatou. Sem může patřit Váš nově se objevující strach, nebo paranoidní pocity ("jsem jiný, nejhorší, ovládaný, sledovaný, je ve mě ďábel...atd"). To vše může být její součástí, takže bych Vás rád podpořil v tom, abyste o tom své lékařce řekla, pakliže k ní máte důvěru. Nemáte se vůbec za co stydět a lékař může účinně pomoci pacientovi jen tehdy, když má o jeho stavu kompletní informace. Držím palce.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mojí diagnózou je také bipolární porucha a podobnou situaci jako Vy jsem zažila. Myslela jsem si, že své depresivní (a stejně tak i manické) stavy už dobře znám, ale ukázalo se, že se pletu. Není to tak dávno, kdy mě překvapil průběh jak manické, tak následující depresivní epizody, při kterých se objevily některé, pro mě nové, projevy mé bipolární poruchy. Co se například deprese týče, měla jsem potřebu chodit ven a něco dělat, přestože mi to nijak zvlášť nešlo, obávala jsem se návratu domů a toho, co mě doma čeká, že budu sama a bude mi ještě více zle. S tím jsem se dříve při depresi nesetkala, vyjít ven mezi lidi bylo pro mě téměř nemožné. Také jsem dříve neprožívala bolestivé úzkostné a panické stavy v souvislosti se strachem ze samoty. Pomohlo mi vědomí a víra, že i tyto nové příznaky jsou součástí deprese a že postupně odezní, tak jako vždy odezněla deprese samotná. Myslím, že se vůbec nemáte za co stydět a na Vašem místě bych si o svých potížích bez obav promluvila s lékařkou. Věřím, že se Vám uleví a možná pomůže i úprava medikace. Moc Vám držím palce a přeji hodně štěstí.
Zpět na seznam