Už se to ve mě delší dobu hromadí

Nemám už na to nervy, pohádala jsem se s matkou, protože mám pocit, že mě jenom využívá nebo teda začala. Pak už se to nedalo vydržet a tak sem začala mluvit sprostě no a ona mi liskla. Pak jsem si vzpomněla, že mi tenkrát napsali do dokumentů o hospitalizaci v minulosti něco co se nikdy nestalo, co jsem nikdy neřekla a podle toho co tam napsali, to neřekla ani moje matka, ale já sama, ale to není pravda, až tak špatnou paměť nemám. Muselo dojít k nedorozumění a mě se to vůbec nelíbí, protože vzhledem k tomu co tam napsali, mě mohli zbavit svéprávnosti jsem si uvědomila . Moje matka není až tak odporná, to si nemyslím. Když jsem si to uvědomila dost pozdě po letech,měla jsem chuť někoho zabít, ale nikdy to neudělám, ale něco bych možná udělala, (oko za oko, zub za zub,věřím tomu, že si ten člověk neuvědomuje co těmihle chybami způsobuje ale to mě neobměkčí) a že jich bylo více, není to normální tohle, když si někdo něco umaže, upraví. potvrdí i můj lékař že nejsem alkoholik a myslím si, že může potvrdit, že jsem jím i nikdy nebyla a zajímá mě co poví na to horíš co jsem zjistila, že někdo napsal. když někdo napíše a nějaké chyby a ... i na své otázky a svoje otázky vloží tam, kde je údajně to, co jsem říkala já, když to v závěru působí jako opak pravdy. udělala jsem chybu, že jsem jim věřila jenom z poloviny, neměla jsem jim věřit vůbec. přišla jsem tam jako oběť a takhle se mnou.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Viz odpovcěď na pokračování dotazu
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Odpověď na Vaši otázku najdete u druhé části dotazu v sekci psychiatr.


Zpět na seznam