Úzkost nebo hysterie
Dobrý den, mám obavy o mého nájemníka:Je mu 55 let, je bývalým aktivním hudebníkem a konferenciérem, nyní pracuje na HPP jako technik. Je 2 roky rozvedený po 18 letém manželství (2 odrostlí synové), rozvod ze strany manželky z důvodu jeho nemoci. Silný kuřák (až 3 krabičky denně), denně 7-8 piv, občas "tvrdý" alkohol, zřídka marihuana. Je v kontaktu se svou psychiatričkou, bere léky (vím jen Rivotril, ale určitě i jin). Dg. úzkostná porucha, léčen ambulantně v Klecanech (nevím, zda i jinde). 1 možná 2x se zmínil o sebevraždě. Když léky vysadí, pláče celé dny, šourá se celý shrbený, chce být objímán, nesnese samotu. Když léky užívá, snaží se za každou cenu a vždy bavit celou společnost (ale snaha je velmi křečovitá). Chce být neustále středem pozornosti - vypráví jen o sobě - co zažil (bývá vymyšlené v jeho prospěch, což je příliš očividné). Nesnese, je-li sám přerušen či nemá plnou pozornost, reaguje na to nepřiměřeně (zařve), nebo odejde. Proto nevím, zda to není spíše hysterie. V posledních dnech se chová velmi bizarně - zejména nečekané grimasy, nával pláče s lapáním po dechu atd.) Jak mám prosím dál postupovat? Děkuji za Váš čas, LD.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, alkohol 7-8 piv denně, k tomu "občas tvrdý" , rivotril a sem tam marihuana, nehledě na silné křáctví. To je především minimálně problémové pití v kombinaci s užíváním dalších návykových látek. S tím mohou souviset další příznaky, takže zvažování, zda jde o úzkost či hysterii není důležité tolik, jako nejdřív řešit návyk.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Odpovídám vám z pozice peer poradce, tedy člověka s vlastní zkušeností s psychickými obtížemi, ale bez odborného vzdělání z oboru psychologie či psychiatrie. Ve vašem dotazu cítím obavy o nájemníka, jehož chování se vám zdá silně ovlivněné jeho psychickým onemocněním. A přemýšlím, co bych dělala na vašem místě.
Nejspíše bych se snažila ve vhodnou chvíli s tímto člověkem upřímně a otevřeně promluvit. Předně bych mu vyjádřila svůj zájem o něj a také obavy, které pociťuji. Snažila bych se jej motivovat k tomu, aby byl vůči své psychiatričce více otevřený a snažila bych se mu dodat naději, že kdyby k léčbě svých potíží přistoupil aktivněji, mohlo by se mu lépe žít. Polykání léků často k zotavení nestačí. Je třeba také zpracovat si mnohé bolesti a traumata v duši a to za nás léky neudělají.
Mně v tomto ohledu nesmírně pomohla psychoterapie. Díky úlevě, kterou člověk prožije v terapii, může přenášet na své okolí menší psychickou zátěž. Otázkou je pro mne také případná nutnost léčby závislosti na alkoholu, která zotavení významným způsobem znemožňuje.
Přeji jen vše dobré vám, i vašemu nájemníkovi.
Zpět na seznam