Úzkosti

Dobrý den, asi ani nevím jak začít... Již delší dobu mne trápit úzkosti, samota a pocit že jsem nepotřebná. Je mi 34 let. Vše začalo tim, když jsem přišla na přítelovu nevěru a po 11 letech ukončení vztahu. Již je to pět let. Nějakou dobu jsem chtěla, po nějaké době, jsem se vzpamatovala a plánovala jak si najdu přítele atd. Našla jsem, první který měl vztah ještě s jinou slečnou, druhý který byl dokonce ženatý, oba tvrdili, že jsou svobodní....Přestala jsem mužům věřit. Většina mým známých, kamarádů v mém věku, již mají děti , vztahy a neustále otázky, proč se někoho nenajdu mě dost trápí. Raději se jim vyhýbám a jsem bez přátel . Celkové mě samota a představa, že zůstanu do konce života sáma, dost ničí. Jsou dny kdy nevylezu z bytu a celý den pro brečím. Nevím si s tím rady, své pocity , to co mě trápí nikomu říct nemůžu, teda vlastně nemám komu. Dá se říct, že jsem ztratila smysl života....
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, Zdá se, že Vás špatná zkušenost s předchozích vztahů uvrhla do izolace, kdy se vyhýbáte kontaktu s lidmi, včetně těch, které již znáte. Přitom z Vašeho příspěvku vyplývá, že samota Vás děsí, tato situace není dobrovolnou volbou, ale obranným mechanismem, který přestává být funkční, čímž se uzavírá bludný kruh. Úzkosti a možná i deprese jsou pak důsledkem této situace. Souhlasím s doporučením peer poradkyně, že by Vám jistě prospěla psychoterapie, už tím, že byste tím měla prostor své trápení někomu sdělit a hledat tak cestu, jak své potřeby naplnit.
Avatar

Bára

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. Je mi líto, že máte špatné zkušenosti s partnery. A že se nyní cítíte opuštěně. Vztahy nejsou jednoduché a někdy přijde velké zklamání. Ale nerezignovala bych. Nevíte, koho ještě můžete potkat. Když jsem nastoupila na vysokou školu, měla jsem také nešťastné období, byla jsem bez partnera i bez kamarádů. Každý večer jsem brečela. Pomohlo mi nejdříve pracovat na sobě – uklidnit se, promyslet svoji situaci, odhodlat se. Přestala jsem se vyhýbat společenským akcím. Nejdřív to bylo těžké, ale pak se věci pomalu zase spravily. Doporučila bych i promluvu s psychologem nebo terapeutem. Získáte nový náhled, podporu někoho jiného. Určitě Vám přeji mnoho sil, a abyste to nevzdávala.


Zpět na seznam