Uzkosti, ztrata smyslu zivota
Dobry den,
byl jsem vždy trémista a uzkostnejsi clovek se sklony k perfekcionisnu. Vždy jsem take mel velkou tremu z vystupovani před lidmi. V praci jsem to prekonal (coz jsem si myslel), dařilo se mi a před necelym rokem jsem byl povysen (odpovědnost za cca 1000 lidi). Byl jsem do této vyzvy uplne ponoren, nevnimal jsem cas, pracoval i o víkendech. Každý tyden jsem prekonaval nejakou velkou vyzvu. Pak ale před velkou akci (vanocni vecirek, kde jsem mel vystoupit) jsem se najednou slozil. Nemohl jsem od te doby spat, jist a pocitoval jsem strasne uzkosti. Byly mi nasazeny AD a chtěl jsem to překonat. Jednalo se pry o syndrom vyhoreni, který prerostl v generalizovanou úzkostnou poruchu.Jsou to uz 4 mesice a ja citim strasnou beznadej, hlavnim problémem je, ze pocituji uzkost při jakekoliv komunikaci. To me uplne nici, mam velke obavy, ze jiz nebudu schopen pracovat. Mam kazdodenni myslenky, ze nejlepší by bylo nezit. Jsem porad v napeti a stresu. Nemohu se ani uvolnit u televize, u které jsem v minulosti relaxoval, protože me vyvolava uzkosti, když vidim, jak tam lide bezproblemu komunkuji, mluvi. Co byste mi poradili?
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, hodně napověděla naše zkušená peer poradkyně. Především bych sdělil svému psychiatrovi, že se stav vůběc nelepší. Antidepresiv máme na výběr vícero. Ale ani antidepresiva nemusí být všespásným lékem, který udělá člověka opět vyrovnaným. V případě úzkostných poruch je vhodnou léčbou také psychoterapie. Sám píšete, že sklony k trémě a úzkostem jste měl už dříve. Možná to, že jste je překonával sám vůlí, Vás stálo až příliš mnoho sil. Psychoterapie Vám může pomoci odhalit, jakým procesem ve Vás úzkostné stavy vznikají a tím se s nimi naučit zacházet.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Mrzí mě, že jste se dostal do takovéto obtížné situace, chápu, že to vůbec nemáte lehké. Sama jsem zažila něco podobného. Z důvodu stresu, přepracovanosti a emočního vyčerpání jsem se dostala do těžké manické epizody, po které následovala hluboká deprese (mojí diagnózou je BAP). Zdálo se mi, že mi nic nepomáhá, léky nezabírají. S lékařem jsme zkoušeli různá antidepresiva, měla jsem pocit, že nemají žádné účinky, nebo že mi je ještě hůř. Do teď mi vlastně není zcela jasné, jak jsem se z těchto stavů dostala. Nezdá se mi, že by to bylo především působením léků, i když určitě také pomáhaly. Bylo to hlavně snahou se pozitivně motivovat, vírou, že to zvládnu a dalším důležitým faktorem, kterým je čas. Myslím, že byste si měl promluvit se svým psychiatrem a zkusit jiná antidepresiva a také celkově změnit způsob léčby, pokud Vám stávající v podstatě nepomáhá. Podle odborných studií efektivní léčba sociálně úzkostné poruchy využívá medikaci spolu s psychoterapií, napomáhá i fyzický pohyb, cvičení. Na Vašem místě bych rozhodně zkusila psychoterapii a také nějakou formu cvičení (možná jógu, procházky). Držím palce a přeji hodně štěstí.
Zpět na seznam