uzkostlive depresevni porucha

Dobrý den, schizofrenie jisté rysy dědičnosti vykazuje, ale zdaleka ne vždy, vyskytuje se i u lidí, kde se žádné abnormity v příbuzenstvu nevypátrají. Postihuje jedno procento populace, pokud je nemocný jeden z rodičů, stoupá riziko na asi deset procent. Nicméně příznaky, které u sebe popisujete se často vyskytují u úzkostných lidí, včetně depersonalizace či derealizace. Lidé, kteří onemocní schizofrenií zpravidla nemají z této poruchy strach, protože součástí rozvíjející se psychózy je také ztráta schopnosti pacienta si uvědomit, co se v něm odehrává a co se s ním děje. Věřím, že až si najdete psychiatra, popřípadě i terapeuta, tyto věci se Vám ujasní. Držím palce.

Dobrý den, mám osobní zkušenost s úzkostnou poruchou a vaše příznaky znám, myslím, že jsou právě projevem úzkostí a o schizofrenii opravdu vůbec nemusí jít. Úzkost má bohužel tu vlastnost, že se nabaluje – už si ani nepamatujeme, kde a proč náš prvotní pocit ohrožení a úzkosti vznikl, ale při každém dalším znejistění a ohrožení (třeba i domnělém) se v nás všeobjímající úzkost zabydluje víc a víc. Čím víc se cítíme nejistě, tím víc pozorujeme sebe a své okolí a tím víc se nám zdá, že svět je nebezpečné místo (že o nás druzí mluví, že nás kritizují, že něco nedokážeme, ...) a vidíme hlavně věci, které nám to potvrzují. Když se ujistíme, že se nic zlého neděje, pomůže to na chvíli a začarovaný kruh se roztáčí za chvíli znova. Z vlastní zkušenosti vám mohu doporučit kromě léků vyhledat i psychologa, psychoterapeuta, který by vám pomocí rozhovorů pomohl se postupně úzkostných stavů zbavit. V mém případě to nebylo hned, chtělo to hodně trpělivosti a práce, ale stálo to za to. Život s úzkostí pro mě byl utrpením a je veliká úleva ji umět udržet v rozumných mezích. Držím palce, ať se vám to podaří taky.