zvláštní projevy úzkosti

Dobrý den, děje se mi něco divného a nevidím z toho žádné východisko. Trpím silnou sociálně úzkostnou poruchou, kterou řeším s psychologem a psychické problémy mám od dětství(teď je mi 22). Poslední cca rok mám velké pocity jakoby odcizení od světa. zpočátku se mi to stávalo jen při silných projevech úzkosti, ale teď se to děje i jindy. Je to pocit kdy okolní zvuky slyším hodně zamlženě a věci se mi zdají být dál než skutečně jsou. Mám taky pocity, že nevím, co je reálné a co není. Nechci to řešit se svým psychologem, neustále mi doporučuje nějaké léky, ale já žádné brát nechci, mám strach, že bych už pak bez nich nemohl nikdy normálně fungovat. Nevíte co by to mohlo být a jak to řešit? Dost mě to děsí. Mockrát Vám děkuji za pomoc
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, pocit odcizení a vzdálení okolního světa může souviset se základní poruchou, říká se tomu depersonalizace či derealizace. Léky zde mohou prospět, je třeba však psychiatrického vyšetření. To můžete absolvovat i s tím, že se pro léky nakonec nerozhodnete. A ještě k tomu fungování, léky neordinujeme proto, aby pacient nefungoval, ale právě naopak. Ne všechny léky člověka tlumí a ovlivňují motoriku, např. většina antidepresiv tohle vůbec nedělá.
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, se sociálně úzkostnou poruchou vlastní zkušenost nemám, mojí diagnózou je bipolární porucha. Chápu, že zvláštní pocity, které zažíváte, musí být velmi nepříjemné a že je obtížné je zvládat. Myslím, že byste měl změnit způsob léčby, pokud Vám stávající léčba v podstatě nepomáhá. Podle odborných studií efektivní léčba sociálně úzkostné poruchy využívá medikaci spolu s psychoterapií, napomáhá i fyzický pohyb, cvičení. Myslím, že se nemusíte obávat toho, že byste bez léků výhledově nemohl fungovat. Také jsem v minulosti nechtěla brát léky z podobných důvodů, ale nakonec jsem je pár let užívala a potom jsem prožila téměř deset let zcela bez medikace, fungovala jsem normálně pouze za podpory vitaminů a výživových doplňků. Na Vašem místě bych se obrátila na psychiatra/psychoterapeuta a svoji situaci řešila s ním. Držím palce a přeji hodně štěstí.


Zpět na seznam