Celková krize po třicítce - část 2

Stále tápu v myšlenkách, co jiného bych mohl dělat (učím se například jazyky), ale chybí mi impulz a odvaha ke změně ke změně. Snažil jsem se vystudovat VŠ humanitního směru, ale nepodařilo se. Dalším problémem je osamělost. Trápí mě, když vidím svoje vrstevníky, mnohdy dávno zadané. Někdy mám strach z volných dní, víkendů, Vánoc. Přátele naštěstí mám, vztahy se snažím udržovat Dalším problémem je rodina - otec alkoholik, pohybující se na okraji bezdomovectví, bohužel není schopný si připustit problém a podle mě trpí nějakou poruchou osobností, ale nejsem psycholog, abych to posoudil. Bohužel se tím trápí i jeho matka, moje babička. Tak nějak přežívám, ale chtěl bych zkusit žít naplno, jen nevím, jak na to. Občas mám pocit bezradnosti. Chtěl bych se zeptat, zda by mi mohla pomoct návštěva psychologa, nebo nějakou radu, jak postupovat dál? Dále jestli psychologa na pojišťovnu nebo si najít soukromého? Děkuji mockrát za jakoukoliv odpověď
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
odpověď u 1. části dotazu


Zpět na seznam