Bipolární porucha
Dobrý den,
je mi 17 a mám problém. Už několik týdnu nedokážu spát. Maximálně spím 2 hodiny. Neustále mám noční můry. Moje nálada se strašně rychle mění, jednou se mám dobře a podruhé zase hrozně. Jako menší jsem si prošel šikanou a od rodiny nemám žadnou podporu. V blízkosti větší skupinky lidi se cítím špatně. Dalo by se říct, že nemám rád lidi, vyhýbám se kontaktu. Řeším to poslechem hudby a neustále musím mít sluchátka, jinak začínám být nervozní. Mám noční můry, kterým nerozumím. Straší mě "duchové" stříli do mě zbraní, ale vždy někoho v tom snu chráním. Věděl jsem už jako malý, že jsem jiný, ale vždy se to nějak dalo, osamostatnil jsem se, jenže poslední dva roky mám deprese, pokud to ovšem jsou deprese, cítím úzkost a mám chuť se ztratit,pokládam si otázky, proč tady jsem a k čemu tady jsem ? Jednou jsem se pokusil o sebevraždu, ale nevyšlo to, od té doby se hodně věci změnilo a já se chtěl změnit, opravdu se mi daří. Jenže ty nálady a vzpomínky se opět vrací, jednou se mám opravdu dobře a jednou koukám z okna a nevím co dál. Četl jsem o něco bipolární poruše, ale nevím, mozek si prý ti příznaky může přivodit sám, tak se chci zeptat Vás. Jelikož se domnívám, že to bude čím dál horší... Jednou chci změnit svět a mít vlastní školu a jednou zase nechci nic vidět.
Děkují za odpověď
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, diagnózu nelze stanovit jinak než po osobní návštěvě odborníka, nejlépe opakované, protože řada potíží se od sebe odlišuje i podle vývoje v čase. Z toho co píšete, si dokáži dobře představit, že nepříjemné stavy které prožíváte, mohou souviset se složitým dětstvím, aktuální osamělostí a nedostatkem podpory a nemusí tedy být projevem bipolární poruchy - nicméně v tuto chvíli je to jen jedna z možných hypotéz.
Z toho, že jste se v takto mladém věku dokázal osamostatnit usuzuji, že jste schopný a máte chuť na sobě a svém životě pracovat. (Jasně, v období propadu to takto nadějně nevidíte.) Myslím, že by vám v tom mohla významně pomoci psychoterapie - podporou, vytvářením odstupu, hledáním nových pohledů, způsobů řešení atd. Na přechodnou dobu, by pro vás mohla být prospěšná i psychiatrická medikace - pomohla by upravit spánek, zmírnit úzkosti a noční můry, zmírnit propady nálad; v důsledku toho pak pomoci nabrat sílu na realizování a udržení změn.
K tomu, aby se vaše potíže nestupňovaly můžete v tuto chvíli přispět především tím, že vyhledáte odbornou pomoc - krizové centrum, psychologa, psychiatra. Možným začátkem může být i telefonát na Linku bezpečí či některou z linek důvěry. Tam vám případně poradí i s kontakty na odborníky ve vašem okolí.
Přeji, ať se vám zvolna daří měnit svůj život k lepšímu!
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Je velmi náročné, když člověk delší dobu nemůže spát. Prošla jsem si obdobím, kdy jsem spala maximálně 4 hodiny denně. Trvalo to půl roku intenzivně a později zase, takže jsem se vyčerpala. Tehdy jsem se neobrátila na žádného z odborníků, neměla jsem k nim důvěru, což je z mého dnešního pohledu chyba, člověk má prostě hledat někoho, v koho by důvěru měl. Naučila jsem se po nocích číst, učit se, relaxovat, cvičit i odpočívat, pít čaje na uklidnění. Myslím, že klíčová je relaxace, možnost si v leže odpočinout a nevyčítat si, že nespíte, stává se to. Důležitý je také dostatek tekutin kromě kávy a čaje, to tělu pomáhá. Stejně tak jsem trpěla nočními můrami. Chápu to tak, že se mysl vyrovnává s nepříjemnými zážitky, jako by to muselo jít nějak ven. Je to podle mě ozdravný proces, byť strašně nepříjemný. Mojí kolegyni hodně pomohla terapie a také má zkušenost s tím, že se cítila bezpečněji se sluchátky, dnes je až na výjimky nepotřebuje. Je dobře, že máte plány do budoucna a nějakou vizi, je to nejlepší motivace. Ptáte se na diagnózu, to bychom neměli odhadovat my peer poradci, tu určuje lékař. Diagnózy samy o sobě nejsou tolik podstatné, jsou lidé, kteří jich za život posbírají pět. Vyplatí se řešit aktuální potíže a dívat se s nadějí do budoucnosti.
Zpět na seznam