Častá nervová zhroucení a nutkání se od ostatních distancovat.

Dobrý den, děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Z toho, co píšete, je mi zřejmé, že se Vám s obtížemi nedaří vůbec dobře. O to komplikovanější Vaše situace je, když je jich vícero. Jako první chci napsat, že Vaše psaní se mi vůbec nezdá zmatené, ba naopak, přijde mi, že Vaše trápení dokážete trefně popsat. Což je rozhodně pozitivní bod, jelikož je vidět, že některé souvislosti svého chování si uvědomujete a nahlížíte (vnímáte například, že když ztuhnete, je vám do pláče a buší srdce - máte přehled o svých pocitech i o tom, co se děje ve Vašem těle). To je perfektní předpoklad k tomu s obtížemi začít něco dělat. Je řada věcí, které pro sebe můžete udělat sama, ale pak budou některé, se kterými Vám může pomoci v tuto chvíli už spíše odborník. Dospívání je obecně velmi náročné období, děje se hodně změn jak v oblasti fyzické tak v oblasti naší psychiky. Někdy může být těžké se v sobě vyznat a se změnami se vypořádat. Často pomáhá, pokud si mladý člověk může pohovořit s někým, ke komu má důvěru - rodič, prarodič, kamarád. A sdílet starosti i radosti, obrátit se o radu. Našel by se ve Vašem okolí alespoň jeden takový člověk? Někdy pomáha psát si deník, tím si myšlenky rovnat. Oporou v tomto období taky může být nějaký zájem, koníček, který máte ráda, co Vás baví a odreaguje. Důležitý bývá pravidelný pohyb, ideálně v přírodě, a výhodou pravidelné relaxační cvičení (meditace, relaxace). Některé obtíže, které popisujete, bych považovala za obtíže úzkostného chatakteru, které mívají celou řadu různých projevů, ale spadají vesměs do jedné oblasti. Projevů tělesných (Vámi uvedené “ztuhnutí”, zadrhávání až koktání, zpomalené myšlení a další tam určitě patří), tak emočních (nejistota, strach, že si Vás ostatní nadměrně všímají). Vaše zřejmě úzkostné obtíže se mi zdají již takového rázu, že bych Vám doporučila se na odborníka obrátit. Abyste proti nim nestála pouze sama se svými silami, ale měla “spojence”, který Vás může podpořit, poradit, pomoci najít cestu a nacvičit, jak je zvládat. Píšete, že k psychologovi se bojíte, což je úplně normální. Přesto Vás chci podpořit, že když se odhodláte, může to být velmi přínosné a cestu, kterou byste sama hledala roky, můžete společně najít mnohem rychleji. Pokud máte možnost ve škole obrátit se na školního psychologa anebo výchovného poradce, mohl by to být první dobrý krok. Další možnost je bezplatná telefonická linka bezpečí, kde vedle podpory a rady můžete požádat o kontakty na odborníky (psycholog, psychiatr) v místě Vašeho bydliště. Kromě individuální terapie bych pro Vás viděla jako možnost docházeni do skupiny podobně starých dospívajících, která nabízí další možnosti jak se otužovat v mezilidských vztazích, nacvičovat, zkoušet. I o možnostech terapeutické skupiny ve vašem okolí se můžete vedle hledání na internetu informovat u psychologa, psychiatra anebo na lince bezpečí. Držím Vám moc palce, ať je Vám brzy lépe a lépe.

Dobrý den, Děkuji za Váš dotaz , který mi nepřišel vůbec zmatený. Ráda bych Vás ujistila, že způsob Vašeho psaní je srozumitelný . Je toho jen na jednoho trochu moc, co Vás trápí. Ale postupně. Je to sice už hodně dávno, co i mě bylo patnáct , ale pamatuji se do dnes, že podobnými pocity jsem trpěla i já. Připadala jsem si nehezká , místo nosu bambule, tlustá. Komunikace - čím víc mi na někom záleželo, tím víc jsem byla paralyzovaná. Ty nejvhodnější odpovědi mě napadaly až po rozhovoru, který jsem si doma v duchu znova přehrávala. Vztahy jsem, ale na rozdíl od Vás, navazovala dobře. A tak se stalo, že s první láskou tyto pocity vymizely nebo se upozadily. Dnes vím, že stačí jeden partner, kterému se líbíte taková, jaká jste. I Vy můžete někoho zaujmout, taková jaká jste, s Vaší vizáží a řekněme s introvertní povahou. I Vy jednou někoho potkáte, pro koho budete nejkrásnější na světě. Píšete také o trémě, spojenou s třesem, tiky a koktáním. Dále o strachu z cestování autobosem. A o nutkání si ublížit. Dle mého soudu, to jsou už otázky pro odborníka, specialistu. Věřím , že spolu s ním by jste našla cestu, jak vykročit z tohoto kruhu, tak aby se Vaše trápení nezvětšovalo. Asi Vás nepotěším, ale je pravděpodobnost, že pokud Vaše trápení nezačnete řešit, bude se stupňovat. A bude Vám komplikovat život. Třeba přípravu na budoucí povolání. /zkoušky, cesta do práce.../ Myslím, že si zasloužíte život, ve kterém se budete cítit komfortně. Napadlo mě, že na první návštěvu, by jste si mohla třeba Váš dotaz vytisknout a dát jí psychologovi - logopedovi přečíst. Mohla by se tím zmírnit Vaše tréma a strach z neúspěchu při komunikaci. Věřím, že citlivý přístup , by Vám pomohl odkrýt prvotní příčinu Vašich problémů a odstranit jí. A moje malá rada na závěr. Existují dechová cvičení, ktará by mohla zmírnit Vaši trému. Choďte na procházky do přírody a relaxujte. Hodně štěstí na Vaší životní pouti. Život máte ve svých rukou.