Chomutov

Dobrý den, chtěl bych poradit. Od malička jsem až moc citlivý člověk. Že některé věci mě dokážou dohnat k smutku a někdy až k pláči. Napříkla se nedokážu smířit s tím,že už tu není děda i když už je to hrozně moc let,ale já jsem byl ještě dítě a dneska už je to 18 let co není mezi námi. Bohužel si pamatuji jen jednu "živou"vzpomínku. Jinak si vybavuji věci z fotek nebo videí. Občas se na něco zeptám, ale popravdě se bojím na tohle téma ptát. Pracuji docela na stresující pracovní pozici a od dalšího měsíce toho na sebe "navalím" ještě více než toho doposud mám a není toho zrovna málo. Vím, že to není moc dobré, ale chci být úspěšný a velmi se bojím toho, že o práci přijdu a nebudu mít nic. Hlavně proč Vám píši. Nevím jestli to nějak s tím souvisí, ale poslední dobou mám divné nálady. Stačí jen abych si vzpomněl na něco co mě naštvalo a nebo mě něco naštve a najednou mi nálada "spadne" na to že jsem podrážděnej, naštvanej a během chvilky se to začne měnit na lítost až smutek. Nechápu čím to je, protože jsem jednadvacetiletý veselý člověk, kterého baví bavit lidi. A komukoliv kdo potřebuje pomůžu s radostí. Ať je to člověk kterého znám nebo neznám. Prosím poraď te mi co s tím mám dělat, abych neměl takové nálady. Moc Vám děkuji za každou pomoc. S pozdravem
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, změny nálad které popisujete se mnohdy vyskytují v důsledku opomíjení vlastních potřeb nebo nepřiměřeného stresu. Naše emoce jsou do značné míry automatickou reakcí a rozumem pak jen z části ovlivnitelné. Ve své základní podobě ovlivňují naše chování tak, abychom dosahovali příjemných věcí a vyhýbali se nepříjemnostem a nebezpečí. Pokud si emoce neuvědomujeme, fungují obvykle nadále, jen skrytě. Pokud jednáme v rozporu s nimi, narůstá intrapsychické napětí, které jsme do nějaké míry schopni zvládat - to bývá označováno jako hladina tolerance stresu. Tato míra je individuálně velká - dispozice k ní jsou zčásti vrozené, dále se můžeme se stresem i emocemi učit zacházet, kompenzovat (vyrovnávat) stres činnostmi které máme rádi a které nás "dobíjí". Pokud tuto hladinu významně či dlouhodobě překračujeme může to vést k řadě různě vážných psychických i tělesných potíží. Napětí, podrážděnosti, úzkosti, výbušnost ale např. i rozvoji deprese, panických stavů či psychosomatického onemocnění. Klíčem ke změně bývá učit se rozeznat co a proč nám naše emoce "říkají", hledat způsoby jak sladit naše potřeby a přání s reálnými možnostmi, hledat způsoby jak jich dosahovat, případně vyvážit jiným způsobem. V tom by vám mohla být nápomocna psychoterapie. Je možné, že v rámci ní dojdete i k bližšímu porozumění, čím pro vás byl vztah k dědečkovi tak důležitý. Přeji hodně štěstí


Zpět na seznam