co s tím ?

Dobrý den, rozumím, že máte o svého syna starosti a jste z celé situace nešťastní. Situace je opravdu nelehká. Na jednu stranu je Váš syn již dospělý muž a je potřeba respektovat jeho styl života, který si vybral. Na druhou stranu to, co popisujete, není úplně obvyklý životní styl, až by se nabízelo uvažovat, jestli je se synem vše vpořádku a nepotřebuje nějakou pomoc, podporu. Důležité je ovšem mít na paměti, že pomáhat lze pouze člověku, který o pomoc stojí. Pokud o ní nestojí, často nám zbývá pouze stát opodál a být po ruce, pokud by se rozhodl jinak, ikdyž je to zejména v případě milované osoby velmi těžké. Do úvahy ohledně příčin chování Vašeho syna se takto po internetu pouštět nemohu, potřebovala bych znát více podrobností. Pokud byste ovšem měla důvodné obavy, že se s ním něco děje (změna v náladách, podivné chování, uzavíral by se do sebe i před Vámi), vždy můžete navštívit odborníka, psychologa či psychiatra Vy sama a poradit se s ním. Tím, že odborníkovi podrobněji popíšete, co se se synem děje, on se může vyptat na konkrétní důležité otázky a oblasti, abyste se společně mohli v situaci lépe zorientovat a posoudit, zda je vhodné intervenovat, popřípadě vymyslet konkrétní postup, co dělat. Dále mne napadá, že můžete projevovat zájem o jeho život, co a jak dělá, co ho těší a co ho trápí, lze nabízet tato témata k hovoru, ale netlačit na něj. Někdy pomáhá verbalizovat svoje obavy o něj, být otevřená v tom, že se o něj strachujete, mluvit o sobě, jak se v tom cítíte. Zároveň chápu, že jestli Vás již v takovém rozhovoru odbyl, že nechcete rozdmýchávát případný konflikt. Popřípadě jestli je v hovoru otevřenější s někým dalším z rodiny (zmiňujete například dcery), může být dobrým prostředníkem ke komunikaci o přáních a potřebách Vašeho syna i někdo jiný. Držím vám moc palce a přeji hodně štěstí.

Dobrý den, chápu, že je vám v tom jako mamince těžko a těžko se mi radí, v tomto případě. Ne, že bych neznala muže zalezlé doma, utíkající před světem, ale není mi úplně jasné, co s tím. Jakoby se nabízela varianta, že není psychicky zdráv, ale to nemohu tvrdit přes internet, pokud jsem s ním nemluvila a z vašeho popisu to není jisté. Co mi však evokoval váš dotaz, jsou zkušenosti jednoho terapeuta. Mluvil o tom, že základním předpokladem změny je nespokojenost. Dalším předpokladem je nějaká vize, neboli cíl a další by měly následovat postupné malé krůčky ke změně. Neboli zkuste se vašeho syna doptat, co chce? Případně s čím je nespokojen? A myslete na to, že lze postupovat pomalu, od krůčku ke krůčku, změna nenastane ze dne na den. Co mě tak napadá je, že v tom může hrát roli počítač. Nezmiňujete, zda pracuje z domu na něm, nevím, bývá to časté. Na počítači je všechno, alespoň se to tak člověku může jevit a virtuální a digitální svět jej může pohltit natolik, že nestojí o běžné vztahy, komunikaci, lidi. To je běžná nemoc moderního člověka, podle mě to není normální, ale sama se sebou s tím bojuji, vědomě. Počítače, digitální svět, i to může být téma vašeho hovoru. Snad to půjde.