Co to ve mě je?

Hezký den,obracím se na Vás s pro mě velmi žinantním dotazem,kdy jsem zvažovala dlouho,zda jej vůbec mám dostat dál než ze své hlavy.Hned v úvodu napíši(pro jistotu, protože kdyby mi někdo řekl takovýto problém,tak si o něm myslím,že je to blázen),že jsem obyčejná 27 letá žena s VŠ vzděláním a dobrou práci.K věci:už od dětství jsem domů ,,tahala” různá zvířata a všechna si chtěla nechat.Mám však vzpomínku, kdy jsem dala kočku na vysokou,úzkou zeď a chvíli pozorovala,jak je vyděšená.Velmi těžko se mi popisují mé pocity,ale utrpení té kočky mě děsilo,ale vzrušovalo zároveň.Nyní mě svazují černé myšlenky-když jsem šla kolem řeky a nesla svého mazlíčka,říkala jsem si,jaké by ho bylo tam hodit-viděla jsem tu hrůzu,jak on bojuje a já pro něj poté běžím.I přes hrůzu,která mě jímá,jen na to pomyslím,mě to lákalo vyzkoušet.Co kdybych při hlazení svého mazlíčka trochu přitlačila na krk a zmáčkla mu jej?Také s malou sestrou-vezla jsem ji za tmy autem a říkala si-co kdybych ji tu vysadila a nechala?Ty samé pocity-hrůza,co by ji čekalo,až jsem se z toho otřásla,ale také mě to lákalo.Zatím jsou to jen myšlenky,ale co když mi někdy ,,rupne v hlavě?”A žádná ze situací nebyla v době,kdy jsem byla na zvíře naštvaná.Paradox je,že když vidím někoho týrat zvíře(v tv, na internetu),tak brečím a mám chuť s tím člověkem udělat to stejné.Pravidelně přispívám na opuštěná zvířata,kvůli zvířatům jsem se stala vegetariánkou...Děkuji za jakoukoliv radu,tyto myšlenky mě trápí a připadám si jak netvor.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, každého člověka někdy napadají věci, jejichž uskutečnění by překročilo společenské, právní či i jeho vlastní normy. Obsah, intenzita, frekvence i to jaké prožívání a jednání reálně následuje pak může odlišovat, to co bychom mohli nazvat normálním (=obvyklým či nepatologickým) a projevy řady různých psychických obtíží a chorob. V tom co konkrétně popisujete mi přijde důležité, že vás možnost abnormálního chování napadá, nikdy jste jej však nerealizovala, z toho že byste to mohla udělat pociťujete výrazné obavy a zřejmě i úzkost. (Dětský experiment s kočkou na vysoké zdi - byť neznám přesný kontext - považuji spíše za jednání, které z normy dětského chování výrazněji nevybočuje.) Pro přesnou diagnostiku je nenahraditelný osobní pohovor, ale z toho co píšete se domnívám, že vaše potíže pravděpodobně souvisí s některou z úzkostných poruch - nadměrně se obáváte ztráty kontroly a v jejím důsledku pak chování, které považujete za nežádoucí. Nepovažuji za příliš pravděpodobné, že by vaše myšlenky měly souvislost s některou z patologických forem agrese, čehož se možná obáváte. Jak jsem již zmínil, pro přesnou diagnostiku by bylo vhodné navštívit psychiatra či klinického psychologa. Při řešení úzkostných potíží bývá používána psychiatrická medikace či psychoterapie (mnohdy kombinace obojího). I v případě, když by se ukázalo, že příčina je jiná, doporučili by vám tito odborníci vhodný postup.


Zpět na seznam