Dcera žije s psychopatem

Dobrý večer, jsem matka 29leté dcery. Mám problém s tím jak se vyrovnat s tím, že má dcera nejspíš spadla do pasti psychopata. Jejich vztah začal asi před dvěma lety, vidali se, říkali si parťáci a dcera ho měla hodně ráda, ale chodit s ní nechtěl, prý se domluvili až potká někdo z nich partnera pro život, řeknou si to a zůstanou kamarádi.. Po roce a půl to dceři přestalo stačit a snažila se seznámit s někým jiným, šla na rande a "parťákovi" to řekla. V tu chvíli z mého pohledu začalo "peklo". Rychlý sle události... Společná dovolená, žádost o ruku, dcera dala výpověď v práci, zrušení fcb, společné bydlení, kratičké návštěvy u rodiny, odříznutí od kamarádek, absence na rodinných oslavách, veškerý čas tavený společně, nové telefonní číslo bez seznamu kontaktů, změna účesu i oblékání... Od září žijí v holandsku a pracují ve stejné firmě, peníze chodí jen na jeho účet, atd. Já od června cítím veliké obavy a nebezpečí, ale chápu, že dcera momentálně nevidí a neslyší, jsem velice opatrná v komunikaci, protože mám pocit, že by stačila třeba jedna věta, kterou její přítel vyloží po svém a my mohli bychom o ní přijít úplně... Prosím nemáte nějakou radu nebo nápad jak dceru jemně a nenápadně upozornit na nebezpečí, které ji hrozí? Nyní se snažíme chovat láskyplně k ní, udržovat komunikaci aspoň jednou týdně a k tomuto vztahu se příliš nevyjadřovat... Je to ale velice těžké a bolestné pro mě... Děkuji moc za odpověď.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, chápu že ve vás náhlá a nesrozumitelná změna chování a životního stylu znepokojuje. Nebezpečí spatřuji především ve velké závislosti vaší dcery na partnerovi. K posouzení toho, zda je to jeho strategie (třeba i neuvědomovaná), pohodlnost dcery nebo něco jiného nemám dost informací. Stejně tak nevidím jasný důkaz toho, že je „psychopat“, byť situaci vnímám jako neobvyklou a potenciálně značně rizikovou. Strategie o kterou se snažíte – hlavně s ní udržet kontakt – považuji za správnou. Dává šanci, aby se na vás v budoucnu obrátila o pomoc, bude-li ji chtít a potřebovat. Nevím přesně, co si představit po formulací „jemně a nenápadně upozornit“, také si z toho co píšete nejsem jist, zda s dcerou máte možnost mluvit v soukromí. V podobné situaci bych se zřejmě snažil vyjádřit své obavy jasně, přímo a zároveň s respektem k jinému názoru dcery. Nesnažil bych se přesvědčit o své pravdě, spíše bych popsal fakta jak je vidím já a co u toho prožívám. Vyjádřil bych, že její názor respektuji i když situaci vnímám jinak a ujistil v tom, že to na našem vztahu nic nemění. Dále bych nabídl možnost podpory či dalšího rozhovoru o těchto tématech, pokud bude mít v budoucnu zájem. Přeji, ať se vám daří.
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, chápu, v jak obtížné situaci se nacházíte, ale moc nevím, jak bych Vám poradila. Něco hodně podobného zažila moje sousedka se svojí dcerou, kvůli které se velmi trápila. Průběžně jsme situaci probíraly, hledaly možnosti, jak dceři pomoci, ale v podstatě bezúspěšně. Když se někdy objevila, vypadala utrápeně, nemocně, vyšlo najevo, že ji manžel fyzicky napadal. Zakázal jí komunikovat s přáteli a částečně i s rodinou (vymazal jí čísla z telefonu), donutil ji opustit dobře placenou práci. Ukázalo se, že spolu užívají i drogy. Několikrát se stalo, že ho opustila a utekla k mamince, nikdy ne na dlouho, vždy ji přemluvil, aby se k němu vrátila. Byla to předtím cílevědomá, šikovná a velmi hezká dívka, bylo obtížné uvěřit, co se s ní stalo. Vždy jsem si myslela, že to jednou pochopí a od partnera odejde. To se ale nestalo. Nyní mají malé dítě, našli si hezký byt, s drogami už dávno přestali, oba chodí do práce a zdá se, že jsou spokojení a že vše funguje dobře. Myslím, že k Vaší dceři přistupujete hezky a rozumně a až bude vhodná příležitost, můžete ji otevřeně sdělit své obavy. Důležité je, že jste v kontaktu a že ona ví, že ve Vás má zázemí, na které se může kdykoliv spolehnout. Držím Vám palce a přeji hodně štěstí.


Zpět na seznam