Dobrý den,jsem Natálie a je mi 16 let. Mám problémy s depresemi. Nenávidím sama sebe, přestaly mě bavit koníčky, někdy mám problém vstát do školy, i když chci tak nemůžu nějakým způsobem vstát. Mám problém i se sebepoškozováním. Mám to tak nějak už od mala že se nenávidím ale čím víc mi je tak tím je to horší, a nechci aby to ublížilo mě rodině. Píšu sem, protože chci vědět jestli bych to mohla řešit klidně i osobně s psychologem aniž by se to musel dozvědět jeden z mých rodičů. Děkuji
Jana Rašková Ottová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Natálie, děkuji za důvěru, s níž se na nás obracíte. Určitě Vás chci podpořit, že je dobrý nápad, jít si o Vašich problémech pohovořit s psychologem. Věřím, že Vám hlubší rozhovor a třeba pravidelná terapie může pomoci budovat vztah sama k sobě, pomoct najít zdroje energie a chuti vrátit se ke koníčkům. Co se týče toho, jak navštívit psychologa, aby o tom nevěděli rodiče, je to trochu složitější. Výklad našeho zákona v tom totiž není úplně jednoznačný, takže někteří psychologové Vás bez souhlasu rodičů vezmou (jde si zákon totiž vyložit i tak, že pokud je to k vašemu prospěchu, rodiče o tom vědět nemusí), a jiní možná ne, je to na zvážení konkrétního odborníka. Takže bych Vám doporučila, když jim budete volat nebo psát, zeptat se raději předem, jestli Vás vezme do péče ikdyž nechcete, aby o tom rodina věděla. Úplně respektuji, že takové přání máte, zároveň ale ze své zkušenosti chci říct, že často se v případech dlouhodobějších obtíží ukáže, že přizvat do celého procesu rodiče, může mít spoustu výhod. Přeci jen soužití s nimi Vás ovlivňuje, a umím si představit, že při ochotě spolupracovat mohou přispět ke změnám, které budou k Vašemu prospěchu.
Také konzultace se školním psychologem (pokud ho máte ve škole k dispozici) bývá bez vědomí rodičů, pokud nejde o závažné věci. Myslím si, že sebepoškozování by ale mohlo být trochu na hraně toho, co by si školní psycholog mohl chtít nechat jen pro sebe. Možná je dobré se ho zeptat dopředu, co s ním můžete řešit a co už by rodičům měl hlásit, ať máte mezi sebou jasno hned od začátku. Určitě můžete zavolat na Linku bezpečí a tam by Vám měli dát kontakty na psychology konktétně v okolí Vašeho bydliště. Zároveň s Vámi mohou i podorobněji probrat, co Vás trápí a pomoci si ujasnit, jestli rodiče přizvat nebo ne, popřípadě kdy.
Moc Vám držím palce, ať najdete pro sebe tu nejlepší podporu a pomoc, abyste se přestala nenávidět a našla cestu sama k sobě. Hodně štěstí.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, nezažila jsem sice v dětství podobné potíže jako Vy, ale chápu obtížnost a závažnost Vaší situace. Je moc dobře, že hledáte odbornou pomoc. Na Vašem místě bych se zřejmě obrátila na linku bezpečí, která poskytuje bezplatnou odbornou pomoc dětem a mladistvým, kam můžete kdykoliv zavolat, napsat, či kde můžete chatovat (http://www.linkabezpeci.cz/). Tam Vám určitě poradí, jak se zorientovat ve své situaci a jak dále postupovat. Myslím, že se nemusíte obávat toho, že by se o Vašich potížích dozvěděl jeden z Vaších rodičů, pokud to nebudete sama chtít. Nemáte to jednoduché, ale věřím, že s odbornou pomocí a podporou se Vaše potíže dají postupně vyřešit. Moc držím palce a přeji hodně štěstí.