deprese a uzkost

Dobrý den, z vašeho popisu chápu, že na vás situace působí bezútěšně, možná až beznadějně. Přemýšlím, jak velkou roli v tom hraje nynější izolace a o kolik jiné by to bylo / bude, až nutnost izolace pomine. Z praxe vím, že hledání dobře fungující medikace může někdy trvat delší dobu (a musí to být frustrující), v naprosté většině případů to však nakonec vede ke zlepšení stavu a úlevě. Mnohdy je důležité, aby se léčba neomezovala jen na léky a její součástí byla psychoterapie a další podpůrné aktivity. V případech kdy se ambulantní léčba nedaří, je na místě zvážit léčbu residenční (hospitalizace) případně stacionární (dotyčný přespává doma a každý den dochází do zařízení kde léčba probíhá). Takové programy zvyšují výrazně naději na úspěch díky intenzitě i komplexnosti péče. Nevím však, jak obtížně či snadno je pro vás taková péče dosažitelná v Anglii, nebo co by obnášelo, abyste se přijela léčit zpátky do Čech. Na vašem místě bych však radil takovou léčbu zvážit. Co se týká on-line psychiatrické léčby, tak nevím o nikom, kdo by považoval za adekvátní léčit závažné onemocnění touto formou. V situaci posledních měsíců se opravdu velký objem péče odehrál online, předpokládám však, že se jednalo spíše o rutinní záležitosti u pacientů, které má lékař v péči delší dobu. Jsem přesvědčen o tom, že vyšetření a léčba s využitím osobního kontaktu snižuje riziko chybování a je proto stěží nahraditelná. Naproti tomu by pro vás mohlo být dosažitelnou podporou, kdybyste situaci podrobněji probrala na některé z telefonních linek důvěry nebo si našla psychoterapeuta pracujícího přes skype. Přeji, ať se vám podaří najít způsob, jak situaci zlepšit.

Dobrý den, mojí diagnózou je bipolární porucha. Léčila jsem se především, když jsem byla v manické epizodě, často s pobytem v léčebně. Zažila jsem ale i těžké deprese, které mi subjektivně připadaly podstatně horší než mánie. Velmi dobře rozumím Vaší situaci, protože jsem zažívala podobné stavy. Zdálo se mi, že mi nic nepomáhá, léky nezabírají. S lékařem jsme zkoušeli různá antidepresiva, měla jsem pocit, že nemají žádné účinky, nebo že mi je ještě hůř. Lékař mi vysvětlil, že účinky psychiatrických léků bývají často individuální a chce to trpělivost. Také jsem byla na různých vyšetřeních včetně neurologického, všechny výsledky byly v normě. Byla to ale pro mě důležitá informace, protože v depresi jsem měla pocit, že mám všechny možné nemoci, což ještě zhoršovalo můj psychický stav. Do teď mi vlastně není zcela jasné, jak jsem se z depresí dostávala. Nezdá se mi, že by to bylo především působením léků. Bylo to hlavně snahou se pozitivně motivovat, pracovat s psychikou a dalším důležitým faktorem, kterým je čas Opakovaně jsem používala pozitivní imaginaci v tom, že jsem se snažila (většinou v posteli) hledat a představovat něco pěkného, co na mě čeká, až mi bude lépe, co budu dělat, aby mě to bavilo. Bylo to těžké, protože se mi často ze začátku nevybavovalo vůbec nic. Říkala jsem si, že přece musím najít něco aspoň trochu nadějného, něco, jako alespoň trochu smysluplnou vizi. Pomohlo mi i to samotné hledání a myslím, že to může pomoci i Vám. Najít pro sebe motivaci, smysl, něco, co by Vás i bavilo. Moc Vám držím palce a přeji hodně štěstí.