Deprese a úzkosti 16-tileté dcery

Dobrý den, řešení potíží které popisujete mnohdy trvá řadu měsíců až let, mohou se také střídat období zlepšování a zhoršování. To je pochopitelně pro blízké náročné a vyčerpávající. V léčbě bývají využívána režimová opatření, individuální psychoterapie, mnohdy i psychiatrické léky nebo skupinová psychoterapie. U dětí a dospívajících pak bývá téměř vždy vhodné doplnit i rodinnou psychoterapii. Pro příbuzné pak existují podpůrné a edukační programy či skupiny. Pokud nemá dostatečný efekt klasické ambulantní uspořádání (přibližný rozsah 1x týdně psychoterapie + kontrola psychiatrem á 1-2 měsíce) bývá vhodné zvážit intenzivní léčbu v denním stacionáři (klient přespává doma a každý den dochází na několikahodinový léčebný program) případně rezidenční léčbu na specializovaném oddělení (tedy hospitalizaci). Co je vhodné právě v případě vaší dcery, nemohu vědět lépe než odborníci, kteří ji znají (psychoterapeut, psychiatr). Považoval bych proto za přínosné, abyste s nimi probrali svůj názor a jednotlivé možnosti si nechali vysvětlit. Přeji hodně síly a trpělivosti.

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do naší poradny. Rozumím Vašemu strachu a obavám o Vaši dceru. Něco podobného jsem zažila na vlastní kůži v minulosti (anorexie, bulimie, stres, deprese a sebepoškozování) a nyní jsem, zaplať pánbůh relativně vyléčena, během těch let jsem se naučila cenit si svého zdraví více než kdy jindy předtím. Až dnes si teprve uvědomuji riziko celé situace a strach mých rodičů o svou dceru. Co vidím jako důležitou věc a klíčové pro Vaši dceru- zkoušet přijímat se, sama sebe, taková jaká jsem. Vím, že se to nezmění přes noc a není to lehký boj. Sama jsem si s uzdravováním „užila“ několik let (pobyty v různých léčebnách a léčebné metody, psychoterapie a nakonec jsem sama asi musela dojít k tomuto bodu- dokázat se mít ráda, být na sebe hodná a spokojená (i s málem), nebrat sebe nebo jídlo jako svého nepřítele, ale něco vzácného, co patří k životu. Také hlavně oceňuji Vaši snahu a podporu, kterou jako rodiče své dceři poskytujete,tím jí dáváte i najevo pocit, že na to není sama. Důležité kroky jste podnikli už tím, že jste dokázali najít podporu, jako jsou návštěvy psychoterapeuta, centrum Anabel, které je specializované na poruchy příjmu potravy (dokonce nabízejí rodinnou terapii, která by mohla být podpůrná k pochopení Vaší dcery- co se v ní vlastně děje, jaký má postoj k jídlu, kde by mohla být příčina úzkostí, nepřijetí sebe sama, sebepoškozování apod.) Asi to bude běh na dlouhou trať, neztrácejte naději, že někdy bude lépe a Vaše dcera bude opět zdravá, spokojená sama se sebou a užívat si život, běžný den s radostí a plnými doušky. Přeji Vám a Vaší dceři hodně štěstí, trpělivost v tomto souboji a hlavně zdraví. Držím palce, aby se dostavilo zlepšení situace a stavu Vaší dcery. Ať se Vám daří.