Deprese (myslím...)
Dobrý den,
je mi 14 let a již od deset měsíců se potýkám s depresí (aspoň teda myslím, že to je deprese, nejsem si tím tak úplně jistá...). Jsem stále smutná, i když se stále věnuji svým zájmům a koníčkům, již mi nečiní žádné potěšení a radost, jsem nešťastná z každého dne, který musím v tomto světě strávit a myslím, že zde nemám žádný smysl. Mám potíže se sebepoškozováním a neustále myslím na sebevraždu a plánuji ji.
Tyto mé "stavy" nemají jakožto příčinu nešťastnou lásku nebo nějaký nevydařený vztah (jak by se dalo v mém věku předpokládat), ale spíš si myslím, že mají příčinu v mém (velmi) nízkém sebevědomí. Podobné stavy jsem měla již dříve, ale vždy nějak samy odezněly po relativně krátké době. Nyní však jsou daleko horší a začínají se značně podepisovat na mém životě a prospěchu ve škole.
Svěřila jsem se o těchto problémech rodičům, ale ti se mi jen vysmáli a se slovy: "Stejně to děláš jen pro pozornost. Nemysli si, že půjdeš k nějakýmu psychologovi. Udělala bys nám jen ostudu.", mě poslali si "raději" uklidit pokoj.
Proto Vás žádám o pomoc zde. Nevíte, jak se s těmito stavy sama vypořádat? Nebo jak je alespoň zmírnit? Sama už si nevím moc rady.
Děkuji za odpověď.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, mrzí mě že tě rodiče nedokáží podpořit, protože ti musí být opravdu zle. Pokud se ti v hlavě honí i plány na sebevraždu, doporučuji pomoc vyhledat i pokud s tím vaši nesouhlasí.
Za první vhodný krok doporučuji rozvážit, co lze udělat, abys s problémy přestala být sama (protože předpokládám, žes zkoušela co se dalo).
Z odborné pomoci je nejsnazší zavolat či napsat na Linku bezpečí. Můžeš též navštívit "nízkoprahový klub pro děti a mládež" - tam je možné jednak zajímavě trávit volný čas, ale také si důvěrně promluvit s některým z pracovníků, kteří jsou zvyklí v obdobných situacích pomáhat. Tyto kluby fungují v řadě (i menších) měst.
Můžeš též popřemýšlet, zda přeci jen není ve tvém okolí někdo, komu by bylo možno se svěřit a kdo by tě podpořil - např. babička, teta, školní psycholog, výchovný poradce, vedoucí kroužku apod.
Držím palce a přeji ti, abys na to za pár let vzpomínala jako na strašně těžké období, které se ti podařilo překonat. Hodně štěstí !
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, je mi moc líto, že jste u rodičů nenašla příliš pochopení. Člověk, který tyto stavy nezažil, si je často opravdu neumí představit - ani to, že není otázkou vůle a chtění se z nich dostat. V dnešní době má podobné problémy hodně mladých lidí (i naše dotazy v naší poradně jsou toho důkazem, mrkněte) a dávno není ostuda vyhledat pomoc, to jste moudře sama pochopila. Já - ač jsem mnohem starší, než vy - jsem měla depresi také vlastně především z nízkého sebevědomí a jsem přesvědčená, že bez pomoci terapie bych to překonat nedokázala. Bez souhlasu rodičů je asi nejrychlejší využít pomoci na Lince bezpečí (telefon, mail, chat), můžete tam volat kdykoli se cítíte mizerně a mohli by vám poradit zařízení ve vaší blízkosti - existují totiž i krizová centra a poradny pro rodinu, kde je pomoc bezplatná a můžete tam i při osobní návštěvě vystupovat zcela anonymně, neuvést své jméno, a tedy ani věk. Moc vám přeji, abyste se dobrala pomoci a hlavně znovu našla sebeúctu a spokojenost. Nevzdávejte to a věřte, že v tom nejste sama - a že i vy to "dáte"!
Zpět na seznam