deprese,smutek,bezmoc

Dobrý den, pokud jsem správně pochopil, přestože jste vyzkoušel různé způsoby jak si pomoci sám i přesto, že sdílíte své prožitky s přáteli, váš stav se znatelně nelepší. Vzhledem k tomu, že půl roku je již relativně dlouhá doba a že se vám takto obtížně žije, považoval bych za vhodné, abyste vyhledal odbornou pomoc. Psychoterapie by vám mohla přinést úlevu, možnost utřídit si myšlenky a podívat se na vše z odstupu, mohla by pomoci v hlubším porozumění i hledání způsobů jak se s touto obtížnou životní situací vyrovnat. Pravděpodobně prospěšná by mohla být i psychiatrická medikace. Ta by zřejmě dokázala ovlivnit spánek, nedostatek energie, snížit vtíravost myšlenek, zmírnit chmurné nálady. To by vám jednak ulevilo ale především otevíralo možnosti k návratu do aktivního života, případně k životním změnám. Doporučil bych vám tedy, abyste se objednal k psychoterapeutovi, případně kvůli lékům i k psychiatrovi. Další možností je navštívit některé z krizových center, kde jsou tyto služby bez nutnosti objednání. Přeji vám, abyste za pár let vzpomínal na toto období, jako na krajně obtížnou zkušenost, kterou se vám podařilo zvládnout.

Dobrý den, dovedu si představit, jak se cítíte, ztráta nejbližšího člověka opravdu bolí jako by nám někdo vzal půlku naší bytosti. Také mi vždy trvá velmi dlouho, než se z toho dostanu a nejsem typ, který brzy potká někoho dalšího. I přes to už se v takových chvílích snažím myslet na to, že ač to potrvá, zase mě láska potká, a snažím se už si to přestavovat a těšit se na to. Pomáhá mi i připomínat si, že v takové situaci určitě nejsem sama, že je nás nejspíš velmi mnoho, kdo podobnou bolestí zrovna procházíme – a že i já, stejně jako ostatní, „to dám". Bolestné chvíle prostě k životu patří. Dnešní doba, kdy všichni vystavují na sítích jen úžasné zážitky, vytváří dojem, že utrpení v našich životech nemá místo, že všichni ostatní se mají báječně. Tato iluze, že jsem sama, kdo zrovna něčím strádá, dělá z mých starostí něco naprosto nepatřičného, vytváří dojem, že můj život je „porouchaný“, že se něco zvrtlo. Opak je pravdou. Je normální, že v životě procházíme obojím, bolestí i radostí, a někdy se prostě ty bolestné chvíle musí přečkat, nic jiného se s nimi dělat nedá. Dovolte si cítit bolest, mluvte o tom s někým, komu můžete důvěřovat. Ulevte si a pečujte o sebe stejně, jako byste utrpěl zranění na těle a ne na duši. Až ten pomyslný „džbán slz“ napláčete, budete se zase umět smát. A kdyby to trvalo nepřijatelně dlouho, můžete využít třeba některé telefonické linky pro nasměrování k pomoci. Přeji vám brzkou úlevu.