deprese v 15ti letech

Dobrý den, musí být opravdu těžké žít to, co žít nechcete, zvláště pak s vyhlídkou že to bude trvat dlouho. V principu vidím dvě základní možnosti řešení (a možná je lze i nějak kombinovat). Jednak zvažovat zda nezměnit "cestu" (ve vašem případě školu). Druhou možností je zaměřit se na to jak tuto "cestu" lépe unášet a zvládat i když je hodně těžká. V první variantě je asi nezbytné zvažovat jaké jsou reálné možnosti (změna školy, změna oboru, finanční hledisko ap.). Do druhé oblasti patří věci jako: kde a u koho dostanu podporu, s kým o svých starostech mohu mluvit, co mohu (např. na intru) dělat abych nebyla sama a zažívala něco pozitivního (sport, zájmové aktivity ap.), dost možná by v tom mohla pomoci i psychoterapie či rozhovory s psychologem. Přijde mi, že k takto závažnému rozhodování, jakou variantu zvolit a jeho následné realizaci (včetně toho, že je potřeba probrat to i s rodiči) by se hodilo mít podporu. Můžete zkusit telefonní linku důvěry či linku důvěry pro děti a mládež; můžete si domluvit návštěvu u psychologa (či školního psychologa), poradit by vám zřejmě mohli i v pedagogicko-psychologické poradně. A ještě mě napadlo - nemáte v rodině někoho kdo je vám blízký a s kým by o tom šlo mluvit a kdo by vás mohl podpořit? Klidně to může být i někdo trochu vzdálenější - babička, teta ...

Dobrý den, z vašeho psaní soudím, že jste v těžké situaci, protože píšete, že to chcete změnit, ale nejde vám to. Když čtu váš e-mail, napadá mě, že máte možná takovou dvojí obtíž, první je v tom, co změnit nemůžete – např. to, jaká je mistrová a ta druhá je možná v tom, že jenom citlivěji reagujete na stres a nepříjemné situace a hůře se vám žije v podmínkách, které ostatní nějak moc netrápí. Sama jsem si v tom období dospívání a v období školní docházky prošla něčím podobným. V době, kdy jsem měla mít nejvíce elánu, mi značně chyběl. Uvažovala jsem i o změně školy. Nicméně jsem to přežila a zdárně ji dokončila. Je moc dobře, že Vás obor baví. Možná bych Vám poradila, abyste se pokusila najít ve Vašem životě nějaká další pozitiva, něco na co se těšíte, nebo co Vás baví, něco čím se můžete odreagovat. Píšete také o tom, že si nerozumíte s lidmi v okolí, to je jistě velký důvod k nespokojenosti, zkuste to s nimi alespoň úplně nevzdávat a být shovívavá, třeba se vztahy časem mohou zlepšit. Možná bych vám i doporučila učit se zdravě se prosadit, říká se tomu asertivita a píše se o ní. Přeji Vám mnoho sil. Jeden můj příbuzný rád říkal, že „dobrého studenta špatná škola nezkazí.“ Chápu to tak, že můžeme uspět i za ztížených podmínek a moc Vám přeji, aby to tak bylo i u Vás.