Despotičtí rodiče

Je mi 30,žiji v domě s rodiči.Zařídila jsem si patro ze stavebka. Vařím si,uklízím, platím za sebe. Rodiče mnou přesto opovrhují a neustále mne shazují jak jsem neschopná a hloupá, málo vydělám.A že nemám zájem o zemědělství. Oni podnikají a co vydělám za měsíc to oni za den.A pořád se mnou v něčem soupeří a povyšuji se jaká jsem nula oproti nim a nesmím mít žádne práva na svůj názor když jsem jejich dítě.Nechápu proč mne vůbec nerespektují. Pořád kritizují proč nedělám to či ono jak oni. Pořád jen diktují co se má dělat. Kontrolují kdy jdu kam jdu. Zakazují mi třeba návštěvu kamarádky že nejsou zvědaví mít někoho v dome.Oni navštěvy mají. Pořád mi dávají jen příkazy a rozkazy. Když není po jejich a něco odmítnu třeba návštěvu s nimy k sestře protože večer jdu na noční, tak delaji z toho hrůzu jak to bude vypadat když někam nepůjdu a kolikrát me i otec v opilosti zbije,kdyz něco nechci udělat po jeho. Na druhý den dělá jako by nic. Pořaď musí být vše po jejich a jen reši co řeknou druzi.Treba když jsem měla přítele který byl rozvedený a s dítětem,po čase nás rozeštvali.Přece co by na to řekli lidi. Proč jsou takoví? Jednají se mnou jak s odpadem. A zároveň me dusí.A můžou mi vubec zakazovat návštěvy když dům není psaný na me? Ale žiju tam od detstvi? Připadám si z toho všeho někdy na dně. Vím že nejlepší řešení by bylo odstěhovat se ale nájem 7000 z platu neutáhnu.Už nemám ani toho partnera který by mi byl oporou.Cítim se jak troska zadušená despotickými rodici. Co s tím?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, zní mi velmi pochopitelně, že vás chování rodičů zraňuje a ráda byste, aby se k vám chovali vstřícněji. Ptáte se, proč se k vám tak chovají. Nedokáži na to odpovědět, protože vím o situaci málo a možností je mnoho. Nepochybuji však o tom, že každý člověk má právo chránit se před zraňujícím a ponižujícím chováním druhých. Tím spíše v případě, když dochází k fyzickému či psychickému násilí (tj. ponižování, manipulování, vydírání apod.), které v řadě případů může být z hlediska zákona i trestným činem. Nevím, za jakých okolností může vlastník objektu zakázat uživateli / nájemci návštěvy na základě právních předpisů. Z lidského hlediska však takové chování považuji za neadekvátní - pokud se nejedná o člověka, který je pro někoho v domě ohrožující, nebo který překračuje společenské normy. Dále se ptáte na to, jak situaci řešit. Snažil bych se vyjít z co nejracionálnějšího zhodnocení situace. Pokud jste vyčerpala reálné možnosti, jak chování rodičů změnit (z toho co píšete se zdá, že to tak možná je), je na místě se soustředit především na to, jak se před ním chránit. Je to možné v rámci stávajícího bydlení - např. omezením kontaktu, tím že se s nimi budete mluvit / vídat, jen pokud vás nebudou zraňovat? Pokud takové nastavení možné není nebo nefunguje, nenapadá mě lepší řešení, než hledat samostatné bydlení i když to bude třeba méně pohodlné (např. spolubydlení), finančně náročnější, nebo vyžadovat další změny - např. změnu zaměstnání (zaměstnání s ubytováním, lépe placené, v jiném regionu apod.). Je zřejmé, že vaše situace je náročná, dosažení změn bude vyžadovat mnoho rozhodování, úsilí, odvahy i času. Proto bych považoval za dobré, abyste na to nebyla sama a měla podporu. Jak "lidskou" - od lidí ve vašem okolí (přátelé, kolegové, vzdálenější příbuzní), tak odbornou - od psychologa či psychoterapeuta. Pro začátek by pro vás mohlo být nejsnazší poradit se na některé z linek důvěry. O možnostech podpory vám podrobně píše naše peerporadkyně. Držím palce a přeji, ať s odstupem pár let hledíte na dnešní období sice jako velmi obtížné, ale úspěšně vyřešené.
Avatar

Vlasta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Píšete v něm o několika problémech, které vás v současné době trápí. Napíšu Vám nyní, co mi při čtení Vašeho dotazu běželo hlavou. Chápu, že to nemáte vůbec jednoduché. V soužití různých generací v jednom domě je kolikrát právě různorodost lidí klíčová, dochází k nesrovnalostem, výměně názorů a pocitu nepochopení. Stejně tak jako ve vztahu rodiče a potomci pod jednou střechou, kdy rodiče od nás očekávají, že vše se bude podle nich řídit a potomci musí poslouchat. V tom případě se necítíme právě svobodní, hledáme bezpečí a hlavně právě jejich porozumění, uznání pro nás. Dovolte mi, položit otázku-Co by mohlo být příčinou kritiky ze strany rodičů, nebo proč Vás nechápou, nerespektují…? Naskytla se někdy možnost, s nimi společně popovídat, vyjádřit jim své pocity a dojmy ze soužití s nimi? Jak píšete, máte sestru, která se odstěhovala a žije svůj život. Snad by pomohl rozhovor s někým, ke komu máte důvěru se svěřit. Třeba to může být právě Vaše sestra nebo matka či kamarádka. Mohl by to být první krok – v rozhovoru s někým si ujasnit svoje názory, zformulovat argumenty, třeba i získat podporu pro svůj pohled na věc. Mohlo by se vám pak s rodiči mluvit lépe, a pokud byste se setkala s nepochopením z jejich strany, věděla byste, že je někdo, kdo vám rozumí, kdo s vámi souhlasí. A takové povídání o tom všem i o zmatku ve Vás by taky mohlo pomoci ten zmatek trochu zmenšit, udělat ho uchopitelnějším, přehlednějším, méně zmateným. Pokud bych se cítila v situaci bez východiska, asi bych přemýšlela i o osamostatnění se. Jste dospělá mladá žena, která má právo žít svůj život ve spokojenosti a ve vnitřní pohodě, aniž by někdo do toho zasahoval. Zvládáte svou práci a dokážete se i o sebe postarat. Pokud by nepomohlo popovídání, proč nezkusit poradit se s odborníkem? Mohli byste jednotlivá témata pořádně probrat, hledat cestu ven ze zmatku, cestu, jak vše říct rodičům. Také zmiňujete, násilí otce při opilosti. Jakékoliv násilí se mi nezdá být v pořádku, pro pomoc či vyslechnutí se můžete obrátit na linku důvěry či jiné odborníky, kteří se touto problematikou zabývají. Držím Vám palce, ať se Vám podaří všechny obavy zredukovat a ať se Vám daří vyšlapat si postupně cestičku do spokojeného života.


Zpět na seznam