Diagnóza

Dobrý den, už skoro 5 měsíců docházím na psychoterapii, a mám podezření, že mám úzkosti, ale žádnou diagnózu jsem se nedozvěděla. Řeším víc problémů- špatné prostředí doma (otec cholerik), spatny vztah sama k sobe, neustale obavy a stres ze skoly, z toho, ze neco nezvladnu a selzu a taky ruzne iracionalni strachy...nevím, jak to funguje, ale mam pocit, ze by mi pomohlo slyset tu diagnozu, mozna proto, abych mohla treba rodine nebo kamaradum rict: mam tenhle problem, proto jsem ted unavena nebo neprijemna...Jde o to, ze moje priznaky nejsou dostatecne zavazne nebo psychoterapeut vubec diagnozu nerika?
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, pokud docházíte k psychoterapeutovi je obvyklé, že diagnózu nesděluje. Zejména proto, že diagnózu určuje lékař, psychiatr, popřípadě k diagnostice pomáhá vyjádřením klinický psycholog, a ne každý psychoterapeut je klinický psycholog. Také ne vždy je sdělení diagnózy tím nejlepším krokem pro klienta, může vést ke zjednodušení a zobecnění celého problému ve chvíli, kdy je lepší cesta pracovat s konkrétními obtížemi. Úzkosti jsou označení příznaků, které mohou být součástí řady různých potíží. Každopádně ale chápu, že konkrétní pojmenování Vašeho problému, pokud se u vás jedná o konkrétní diagnózu, by Vám mohlo ulehčit komunikaci o něm. Proto Vás chci podpořit, abyste o této potřebě se svým psychoterapeutem hovořila. Abyste hovořila i o dalších pochybnostech, pokud nějaké máte, kvalitní psychoterapeut uvítá Vaši otevřenost a můžete dojít i k prohloubení terapeutického vztahu. Ze své zkušenosti hezky odpovídá naše peer poradkyně. Držím palce, ať je Vám brzy lépe.
Avatar

Vlasta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, rozumím Vaší nejistotě a zároveň si nemyslím, že byste se nutně cítila lépe s konkrétní diagnózou. Také docházím na psychoterapii, kde se během rozhovorů snažím přijít na řešení různých problémů anebo věcem alespoň lépe porozumět, ať už je diagnóza jakákoliv. Každopádně to potřebovalo nějaký čas, než jsem se sama začala více poznávat, např. proč a jak na nějaké situace nebo lidi reaguji nebo co cítím. Také bylo dobré rozeznat a naučit se, co mi dělá dobře nebo co je mi nepříjemné (jako např. dopřát si odpočinek při únavě, když se necítím dobře, vyvarovat se konfliktů, nahlížet na věci klidněji a s odstupem atd.) Na to, o čem všem píšete, asi nejde pár slovy odpovědět několika slovy. V životě mě provázely různé pocity - že jsem špatný člověk, strach ze selhání, že něco nezvládám nebo že mě za to lidé odsoudí, nebudou mít rádi. Po letech se ukázalo, že některé okolnosti vnímám jinak, i citlivěji než ostatní. K takovému pochopení mi dodnes napomáhají rozhovory s psycholožkou a já je beru jako ponaučení, ze kterého čerpám do dalších dnů a nadále do života. Jedno jsem si ujasnila: Jsem, jaká jsem, a to ke mně patří. Přijala jsem sama sebe, jsem spokojená se sebou, nesrovnávám se s ostatními, stala jsem se důležitým člověkem sama sobě. Přeji Vám zlepšení a spokojenost.


Zpět na seznam