Dotaz

Dobrý den, pocity jinakosti a osamění se objevují u řady dospívajících. Spojuji si to především s tím, že jedna etapa vztahů a fungování (dětská) končí a nová ještě není ustálená. Do toho pak přichází úvahy a nejistoty o sobě, světě kolem i místě v něm, řady změn v rolích a v neposlední řadě i změny biologické, které mají různými způsoby psychiku ovlivňují. Blízké vztahy jsou důležitou součástí života pro většinu lidí. Přemýšlím nad tím, zda je to opravdu tak, že nikoho nemáte? Šlo by se na to podívat i z trochu jiného úhlu a místo hledání někoho, kdo "je stejný a rozumí vám ve všem", hledat člověka s kterým můžete sdílet nebo mít společné alespoň něco z toho, co je pro vás důležité? Nepřijde mi pravděpodobné, že by nikdo takový neexistoval. Možná bude jinak starý než vy, nebo bude v řadě věcí odlišný, ale nebylo by (alespoň dočasným řešením) mít někoho, nebo dělat něco, co je "celkem fajn"? Pravděpodobně by vám v tom bylo o něco lépe než teď a mohlo by to otevřít další možnosti do budoucna. Mohla byste si o tom s někým ve svém okolí promluvit, případně dostat podporu? Pokud to nejde s rodiči, co některý z učitelů, školní psycholog nebo vedoucí kroužku? V případě, že ve svém okolí nikoho takového nemáte, můžete zavolat na Linku bezpečí. Další možností je navštívit nízkoprahové centrum pro mládež - tam lze jednak zajímavě trávit čas, navíc jsou tam pracovníci, s kterými je možno starosti a problémy probrat. Držím vám palce.

Dobrý den, podobné začarované kruhy sama taky trochu znám a vím, o čem píšete, i když v menší míře. Co mi pomáhá, je prostě tento začarovaný kruh nějak přetnout. Znáte tu písničku "Dělání, dělání všechny smutky zahání, dělání, dělání je lék..."? Můžu potvrdit, že je pravdivá. Neexistuje žádný zázrak, nikdo nepřijde, aby nás z těchto stavů zachránil. Musíme začít sami. Na vašem místě bych si sepsala všechny možné nápady, co byste mohla dělat, pak si je přečetla a vybrala si činnost, která vám bude připadat nejlákavější. A pak prostě začněte, klidně po menších krocích, nemusíte hned trhat rekordy. Ale důležité je vytrvat. Další věc, kterou vám můžu z vlastní zkušenosti doporučit, je udělat si seznam všeho, za co můžete být ve svém životě vděčná. Všimněte si i věcí, které máme sklon brát jako samozřejmost - třeba i to, že máme střechu nad hlavou, žijeme v míru, máme blízké lidi kolem sebe... pro mnoho lidí to není jejich realita a my sami jsme se nijak nezasloužili, že nejsme na jejich místě. Takový seznam si pár dní dělat a opravdu ho procítit mi vždycky hodně zlepší náladu. Zkuste to a hledejte i další věci, které budou fungovat právě vám. Věřím, že při nějaké aktivitě, kterou jste zatím nedělala, můžete poznat i nové lidi, se kterými budete mít společný zájem. Třeba zjistíte, že nejste zase o tolik jiná, než ostatní. A i kdyby - zkuste na to pohlížet jako na klad. Unikáty jsou přece zajímavé a cennější než "obyčejné věci". Držím palce, ať se vám to povede.