Dotaz

Dobrý den, chtěla bych se zeptat.Příteluv syn 7 let pokaždé když chceme na výlet někam jed tak nechc nikam chce byt doma.to už nrplati tak ho začne bolet bříško stežuje si tak jedeme zpět domu ano jde na zachod ale ví že dostane tablet a je zase vše v pořádku nic žádné bříško a má hlad a jí jakoby se nic nedělo.Je to normální že ei vymyslí?nebo to může být nějaký psychicky blok dělá i to samé u maminky když se má někam jed.dekuji za odpověď
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den. Děti reagují na nepříjemné situace jinak než dospělí. Důvodem je jednak to, že si nedokáží uvědomit a vyjádřit emoce tak jako dospělí, ale i to, že často nemají takové možnosti něco odmítnout. Obvykle v takovýchto případech nejde o "vymýšlení" projevů či lhaní - bolesti břicha prožívá jako opravdové. Užitečné by samozřejmě bylo zjistit, co takovou reakci vyvolává (tedy proč se tak dějě) a naučit ho postupně situaci zvládat jinak. Bolení břicha je vcelku běžnou reakcí u dětí, které se z nějakého důvodu obávají jít do školy. Proč se to děje, když máte jít na výlet, nevím. Roli může hrát i to, že chlapec může mít potřebu užít si klidu domácnosti (jestli jsem správně pochopil, tak přechází mezi dvěma domovy) a ne další podněty či změny. Důvody můžete zkusit zjistit, pravděpodobně se to však nepodaří přímým dotazováním (protože bolení břicha sám nerozumí). Funkční může být využití hry: plyšového méďu bolí bříško když má jít na výlet, jak bychom mu s tím mohli pomoc? Jak by vypadal výlet, aby na něj méďa chtěl? Co chce méďa dělat jiného, co má rád? Jak mu můžeme jinak pomoct? Pokud bude problém přetrvávat delší dobu a nebude se zlepšovat, bylo by vhodné vyhledat psychoterapeuta či psychologa který se prací s dětmi zabývá. Držím palce
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, z vašeho popisu se zdá, že něco opravdu syna na výletech velmi neláká. Představuji si, že ani nemusí jít o vymýšlení, ale například i o nějakou formu úzkosti, která "zázračně" pomine, jakmile je hrozba výletu zažehnána. Jako matka jsem podobnou zkušenost neměla, ale ze své dlouhé zkušenosti s úzkostnou poruchou vím, že reakce na úzkost, jejíž příčinu si ani nemusíme uvědomovat, mohou být podobné. Na vašem místě bych zkusila formou hry nebo dětské kresby přijít na to, čeho by se syn mohl obávat. Přímé otázky asi nemusí přinést výsledek, ale pokud se vžije do nějaké postavičky, mohli byste se příčiny dozvědět. A zda vyhledat nějakou odbornou pomoc - to bych, být vámi, zvažovala až podle toho, jak moc tato potíž zasahuje do vašeho života, jak dlouho to trvá a jestli to není jen období, které se přečká a samo pomine. Hodně štěstí.


Zpět na seznam