Dotaz

Dobrý den, mrzí mě že zažíváte takové stavy a dokáži si dobře představit, že v souvislosti s okolními tlaky jsou ještě horší a obtížně snesitelné. To že docházíte k psycholožce v kterou máte velkou důvěru považuji za důležitý předpoklad pro to, aby byla slušná šance pro to vaši problémy zlepšit. Pro efektivní pomoc je, zvláště v psychoterapii, nezbytné být maximálně upřímný. (Jako příměr mě napadá situace, kdy bychom zubaři zamlčovali, že nás mnohem víc bolí jiný zub, než ten který již ošetřuje.) Je dost pravděpodobné, že pokud budete v komunikaci s psychologem upřímná, bude možné vám významně pomoc. To, zda to zůstane za každých okolností jen mezi vámi, je složitá otázka. Pokud by vám již bylo 18, je v takovýchto případech mlčenlivost k rodičům defakto neprolomitelná. Vzhledem k tomu, že vám 18 není, mají rodiče ze zákona na zásadní informace nárok (nikoli však na podrobnosti ze sezení). Neznamená to automaticky, že informaci o tom, že hrozí sebepoškozování či že máte myšlenky na sebevraždu se rodiče musí dozvědět; zároveň však situace kdy by rodiče psychologa zažalovali že takto zásadní informaci neposkytl, může být dosti složitá. To jak se situací kolegyně naloží nemohu předjímat - na jednu stranu je pro ní riziko kdybyste si něco udělala a rodiče se s ní např. soudili že o něm věděla a neinformovala, na straně druhé (předpokládám) by ráda vyhověla vašemu přání o tom nikomu neříkat. Na vašem místě bych považoval za vhodné s ní otevřít i tuto problematiku, aby vám mohla pomoci. Zároveň mluvte i o svém přání a obavách z toho že se to dozví někdo další. Předpokládám, že ve výsledku toto zůstane za určitých okolností buď mezi vámi, nebo dostanete maximální podporu v tom, aby rodiče informaci akceptovali a jejich chování vás podpořilo, nikoli dále sráželo. Pokud zatím neseberete odvahu to udělat, proberte to alespoň anonymně na telefonní Lince bezpečí. Držím vám palce, a přeji ať je vám lépe. PS.: Sama píšete že jste dosud vždy upřednostňovala ostatní před sebou. Co tedy tentokrát udělat to co potřebujete - tedy svěřit se psycholožce - a to jak se s tím ostatní eventuelně vyrovnají nechala na nich ???

Dobrý den, nemám sice vlastní zkušenost se sebepoškozováním, ale zažila jsem velkou psychickou bolest při depresivních stavech (mojí diagnózou je bipolární porucha). Také jsem měla občasné myšlenky na smrt, nebyly však příliš intenzivní a brzy odeznívaly. Dokáži si představit Vaši situaci a chápu její obtížnost i závažnost. Podle mého názoru by Vaše psychické potíže mohly souviset s okolním tlakem, stresem a také s tím, že upřednostňujete ostatní a málo myslíte na sebe. Je určitě pozitivní, že docházíte k psycholožce a máte k ní důvěru. Možná Vám nemůže pomoci také proto, že jste se jí nesvěřila se všemi svými potížemi. Nemyslím si, že byste se měla obávat toho, že prozradí Vaše tajemství, co se úvah o smrti týče. Naopak se domnívám, že se Vám uleví a psycholožka bude moci přizpůsobit svůj přístup k Vám aktuální situaci. Mohla by Vám pomoci i vhodná medikace, rozhodně intenzivní psychoterapie, zaměření se na sebe a své potřeby, nepodléhání tlaku od okolí. Věřím, že s odbornou pomocí a podporou dokážete své problémy ustát a postupně vyřešit. Moc Vám držím palce a přeji hodně štěstí.