Duševní nemoc, terapie, práce s rodinou
Vadí mi, mě to přímo vadí ani tak nemrzí to je slabé slovo. Že když člověk potřebuje pomoc tak žádnou nedostane a to ikdyž velmi vehementně hledá a žádá.
Současný systém mi není schopný a ani ochotný sehnat , opatřit či zajistit adekvátní psychosociální pomoc.
Není schopen pomoci sehnat práci, vhodné bydlení, pomoci při studiu na vysoké škole. Terapie jsou často dlouhé bez viditelného efektu. Nejvíce mě vadí, že se vůbec ,ale vůbec nijak neřeší vliv rodiny. Přestože jsem na ní fixovaný . A i finančně a existenčně závislý. Jinak bych byl na ulici. Invalidní důchod je směšně malý. Nedůstojný.
Neřeší se podstatný vliv rodiny na zlepšení nebo zhoršení zdravotního stavu. Není žádná snaha s ní pracovat. Třeba i formou návštěv v přirozeném prostředí klienta. Jednou jsme měli rodinnou terapii. Chodily jsme do Fokusu Praha. Byla jednou za měsíc , někdy za 2. Přes letní prázdniny tam byla i delší pauza. Kromě málo frekventovaných návštěv kde se toho moc nestihlo probrat, hatilo terapii negativní postoj matky k ní a také to, že se tam neustále probíraly věci jiné, než které jsem pokládal za důležité. To jest vztahy, city, pocity, emoce, touhy, přání. Pochopitelně , že moje.
Komunikace verbální, neverbální apod. Pořád se tam probírala práce, bydlení , finance. Existenční záležitosti. To co dělám a jestli vůbec něco dělám?
Nesplnilo to můj účel , očekávání. Vlastně to , řekl bych nesplnilo účel a očekávání nikoho. Byt každý asi zároveň chtěl řešit něco jiného a slyšet.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
nevím přesně k čemu (a zda vůbec) se mám vyjádřit, když váš příspěvek je spíše postesknutí či stížnost, nežli dotaz ...
Napadá mě, že si často přejeme věci pochopitelné (dobré vztahy, štěstí, zdraví, mír na celém světě ..) ale často jsou (alespoň v té naší - ideální podobě) nedosažitelné z mnoha různých důvodů, bohužel.
Tipuji, že i řada kolegů, kteří vás mají či měli v péči by vám přáli, abyste se měl lépe, aby byla služba či program, který by vám lépe pomohl .. ale bohužel, zas jen ty "trapné" reálně existující možnosti ..
Co s tím?
Je možné z toho být nešťastný, nebo naštvaný, ale realitu to nemění. Mě v takových situacích pomáhá hledat možnosti alespoň drobné změny k lepšímu.
Co alespoň o trochu můžete změnit k lepšímu dnes ? A co tento týden? Možná by vám v tom mohla pomoci individuální terapie. Ano, bude to trvat dlouho. Dlouhá pouť se skládá z tisíců jednotlivých kroků.
Přeji vám sílu a vytrvalost.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkujeme za otázku, která je tedy spíše konstatování či stížnost na současný stav psychiatrické péče. Zcela Vás chápu, také mám spíše špatnou zkušenost s lékaři, hospitalizací, stejně jako Vy jsem měla pocit, že mi není poskytována taková péče, kterou potřebuji. Věřím však, že se situace mění a postupně zlepšuje díky reformě psychiatrické péče, která již probíhá. V Praze i po celé republice vznikají pilotní centra duševního zdraví. Zde by měla poskytována komplexnější péče a lidé, kteří v nich pracují, by měli více dbát na potřeby svých klientů. Multidisciplinárních terénní týmy budou poskytovat péči i v domácím prostředí. Myslím, že se v dobrém slova smyslu mění i přístup některých psychiatrů k pacientům. Velmi mě oslovil Váš názor a zkušenost, že se během Vaší terapie probíraly věci, jiné, než pokládáte za důležité. Ano, také jsem zažila podobnou zkušenost. Věřím, že změny, které mají za cíl zotavení (recovery, úzdrava) přinesou lidem s psychickými problémy větší šanci na smysluplný a hodnotný život. Držím vám palce, abyste se třeba i díky těmto změnám dostal ke kvalitní péči a pomoci.
Zpět na seznam