Emoce

Dobrý den, při čtení vašeho dotazu jsem přemýšlel nad tím, zda opravdu emoce nejste schopný cítit, nebo si je "jen" nedokážete uvědomovat, či je pojmenovat. První varianta je sice možná, ale poměrně vzácná. Obvykle lze citlivost k emocím cvičit a vnímavost zvyšovat - nejčastěji v rámci dlouhodobé psychoterapie. Odvrácenou stranou však bývá, že zároveň vzrůstá i citlivost k emocím, které vnímáme jako nepříjemné. (To ostatně souvisí s dle mé zkušenosti nejběžnější příčinou necitlivosti k vlastním emocím - než abych vnímal a prožíval silnou nepříjemnou emoci, obvykle smutek či strach, přestanu vnímat emoce celkově.) Jako velmi pozitivní vnímám, že jste se naučil s touto odlišností zacházet a zřejmě vás vyrazněji neomezuje v sociálních kontaktech. Řadu otazníků ve mě vyvolává vaše hlavní otázka. Proč chcete "vypnout přetvářku" a relaxovat od ní? Pokud je to pro vás únavné a nepříjemné, není to přeci jen zárodek emocí? Co by se stalo a jak byste se choval, pokud byste tuto "přetvářku vypnul"? Přes tyto otázky chápu, že by pro vás mohlo být velmi osvěžující odložit sebekontrolu a být sám sebou. Máte, nebo šlo by najít, nějakou situaci, činnost, místo či dokonce sociální skupinu, kde byste si to mohl dovolit? A šlo by tento svobodný prostor začlenit do vašeho života s nějakou pravidelností? Přeji, ať se vám daří !

Dobrý den, děkuji za dotaz. Nejprve budu psát o emocích. Z vlastní zkušenosti vím, že vše kolem emocí není zrovna jednoduché, tak se vynasnažím, Vám něco poradit. Na začátku Vám dávám palec nahoru, poněvadž jste si dokázal vybudovat dlouholetý vztah s Vaší přítelkyní, píšete i o dobrých vztazích v rodině a máte pracovní úspěchy. Jinak mě napadá otázka: Jak Vaše přítelkyně sdílí Vaše pocity a emoce? Možná byste si o emocích mohli popovídat a sdílet společně zkušenosti, např. jak ona cítí různé emoce-radost, těšení se na něco nebo na někoho, spokojenost, radost, že se něco podaří, veselost atd. Je to jen nápad, ale když jsem si já sama nevěděla rady, jak mám cítit ty hezké „pozitivní emoce“-radost nebo potěšení atd., tak jsem se ptala i svých blízkých přátel nebo rodiny a kolikrát z toho vznikla pěkná a užitečná debata k tématu „emoce a jejich prožívání“. Emoce jsou taky široká oblast, co do ní vše spadá a každý prožívá emoce i trochu jinak. Někdy je člověk emočně tzv. „plochý“, že nejásá dva metry do stropu, když se něco podaří anebo je to taky možná dnešní dobou-vše je rychlé, uspěchané a člověk pomalu nestačí prožívat (např. pěkné, zajímavé okamžiky, obyčejné denní dění, setkání s lidmi, ptáčka na plotě atd.) Já sama se stále učím nacházet, prožívat a uvědomovat si emoce. Začala jsem od úplných banálních maličkostí, jako např. něco se mi povedlo, tak jsem měla radost ze zdaru, nezaspala jsem do práce- paráda, vše stíhám, i dobrou snídani atd. A takhle pomalu sbírám životní maličkosti a okamžiky, při kterých prožívám alespoň malé zachvění se uvnitř sebe a ukládám si je do paměti. A tím se i více učím, usmívat se při vzpomínce na takový okamžik. Myslím si, že u emocí jde hlavně i o prožívání a zůstat takovým člověkem, jakým jsme. Nepřetvařovat se, člověk je přece takový nebo onaký a nemusí se za nic stydět, ani za naprostý trapný výbuch smíchu. Nyní ještě něco k přetvářce a jak být sám sebou: Každý člověk je jedinečný, má své dny a nálady, prostě jeden je makový a druhý tvarohový. A v tom právě spočívá naše dokonalá nedokonalost a výjimečnost každého z nás. Zkuste se cítit jako Vy sám, kdy Vám je dobře, cítíte veselost nebo jiné emoční „zajiskření“. Myslím, že po čase budete na sobě nacházet i další projevy emocí. U mě se chytlo heslo: „Emoce stříkají.“ Asi nejlepší učitelé na to, jak být sám sebou jsou děti. To oni se dokážou vyjadřovat a prožívat vše, bez zábran či přetvářky a řeknou natvrdo, co chtějí nebo nechtějí. Doufám, že jsem Vám mohla poskytnout pár tipů a zodpověděla Váš dotaz. Přeji, ať se Vám daří.