Introvert a přecitlivělost

Dobrý den. To, jak je člověk vnímavý (či citlivý) na různé podněty, sociální interakce nevyjímaje, je z části vrozené, dále pak utvářené výchovou a životní zkušeností. Z toho vyplývá, že se naše chování a do určité míry i prožívání může měnit učením - tedy získáváním dalších dovedností a nových zkušeností. V případě který popisujete by mohla být takovým prostorem pro změnu psychoterapie - pomohla by s naplánováním a vytvořením dovedností pro postupné zvládání obtížnějších a obtížnějších mezilidských situací, zároveň by pomohla i k bližšímu porozumění vašm potížím. Považoval bych tedy za vhodné, abyste se objednala do ambulance klinického psychologa. Přeji, ať se vám daří takové situace postupně zvládat.

Dobrý den. Nu, dělat by se s tím asi něco dalo. Umím si představit různé varianty, nějakou psychoterapii třeba, možná byste mohla užívat i nějaké léky. Připadá mi zajímavé, že Vás to zřejmě podle popisu drží dlouho, píšete od malička, tak předpokládám, že to není otázka pár týdnů. Já mám někdy také problém, že pláči. Například v zaměstnání. Snažím se lidem naslouchat a pomáhat jim při rozhovoru. Někdy se stane, že mě někdo dojme, já se třeba stydím, že pláču a omlouvám se za to. U Vás je to zřejmě už jiné v tom, že vy se té situace dopředu bojíte. Také mám situace, kterých se bojím dopředu. Třeba přejít přes rušnou ulici, když je mi hůř, i přes silnici, kde nic nejede...... Překonat se a udělat krok k něčemu, čeho se bojíme nás stojí hodně sil. Ale doporučuji to občas trochu trénovat. Vyzkoušet si nějaký krátký sociální kontakt, když Vám zrovna nebude tak zle. Pozdravit soudsedy třeba. Jen tak s někým krátce mluvit. Když se Vám jednou dvakrát zadaří, budete možná mít větší chuť zkoušet něco dál. Držím pěsti!