jak jednat se schizofrenikem-3
Díky za rady, no já jsem se ptala proto, že sama sem taky trochu psychicky postižená, mám sociální fobii a vyhýbavou poruchu. Zatím o tom nikdo neví, ale díky tomu sem nikdy neměla partnera, hlavně proto že o mě nikdo nestojí, protože neumím flirtovat s klukama, balit je atd, tak mě všichni mají za nudnou šprtku a cítila sem se před nimi kvůli tomu trochu méněcenná. A teď sem se seznámila s jedním klukem, který právě má schizofrenii a s ním to bylo úžasný. Začal mě hned balit a vůbec mu to nevadí jaká jsem a hned po pár dnech jsme měli sex a navíc má úžasné zážitky, chodí hrát do kasín, už vyzkoušel spoustu drog, měl plno holek atd. A vůbec mu nevadí moje postižení.
Tak teprve teď mě to napadlo, že jsem dělala v životě velkou chybu. Že jsem se snažila kamarádit se samýma lidma, kteří jsou duševně zdraví.
Poradíte mi ještě v tomhle? Když má člověk duševní postižení, tak je to dobrý nápad, aby kamarádil nebo chodil s lidma, kteří jsou duševně v pořádku? Mě to teprve teď napadlo, že vlastně postižení lidi by měli chodit spolu aby se navzájem doplňovali žejo? Třeba když bude někdo slepej, tak by měl chodit s někým kdo je hluchej a budou se dobře doplňovat. Je to tak i u duševních poruch?
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, nevím nakolik je vaše otázka myšlena vážně. Každopádně bych vám doporučoval na prvním místě řešit své psychické problémy, pokud vás trápí. Jedním z nich mohou být i potíže v navazování a udržování mezilidských vztahů.
Pokud s tím potřebujete odbornou pomoc, můžete se obrátit na klinického psychologa či psychoterapeuta. V našich silách bohužel není vést poradenství na pokračování.
Přeji ať se vám daří.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, pokud vám dobře rozumím, ptáte se, jestli je pro vás, člověka s psychickou poruchou, dobré mít vztah s někým také nemocným. Ze své zkušenosti bych vám především doporučila hledat cesty k vašemu vlastnímu zotavení. Duševní porucha není neřešitelný problém, potíže, které máte, se dají zmírnit na minimum vhodnou léčbou tak, aby náš život ovlivňovaly co nejméně. Sama jsem občas litovala, že jsem své potíže nechala dojít tak daleko, než jsem neuvědomila, že potřebuji pomoc. Bylo pak daleko těžší se jich zbavit, než kdybych začala dřív. A ke vztahům s blízkými lidmi: mám úzkostně-depresivní poruchu mnoho let, ale nikdy mě neovlivňovala ve výběru přátel nebo partnera ve smyslu "taky nemocný", mám blízké lidi jak zdravé, tak s nějakými potížemi. Pravda je, že kdo zažil něco podobného, může nám líp rozumět. Ale jako hlavní kritérium k výběru to nemám. Přeji vám, ať i vy najdete cestu k zotavení.
Zpět na seznam