jak najít zase cestu

Dobrý den, léčím se na psychiatrii již delší dobu, ale dlouho jsem nepotřeboval žádná psychofarmaka. Před 2 lety toho na mě však bylo moc (nová práce, rozchod s přítelkyní, dokončení studia) a začal jsem trpět úzkostmi. Proto mi lékař předepsal antidepresiva, po kterých se mi udělalo zle. Nesmírně zesílily úzkost a přidala se deprese. Následovala 7 měsíční hospitalizace v různých léčebnách, kde jsem byl, po tom co jsem byl už téměř na pokraji smrti, postupně jakžtakž zaléčen. Problém je v tom, že jsem se od té doby změnil. Jako by sem zabalil život. Bude mi 42, děti nemám, přítelkyni teď taky ne a postupně na mě začaly doléhat další nevyhnutelně následující události, jako smrt rodičů, případná samota apod. Připadá mi, že jsem se zbláznil, pomátl, nevím. Než jsem ta antidepresiva začal užívat, jsem tohle neměl, nebo v normální únosné rovině, žil jsem normální život. Myslíte, že vůbec ještě existuje cesta jak zase obnovit touhu po životě s plánováním budoucnosti?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den. Příběh který popisujete je smutný a musí pro vás být obtížné takto žít. Za cenné považuji minimálně to, že jste úsilí nevzdal a hledáte způsoby, jak svůj stav zlepšit. Neznám podrobnosti vašich potíží ani toho, jakou léčbou jste dosud prošel. Nevím ani jak vypadá vaše léčba v současnosti, proto musím reagovat obecně. Při úzkostech i depresích bývá často vhodné kombinovat zároveň několik léčebných přístupů (viz dále). Na výběr je i z různých uspořádání léčby : rezidenční (různé druhy hospitalizace), denní stacionář, multidisciplinární péče v centru duševního zdraví, klasické ambulantní uspořádání... Základem obvykle bývá farmakoterapie a psychoterapie. Podle konkrétní situace a možností bývá vhodné doplňovat například o aktivizační programy, pracovní a sociální nácviky, tělesný pohyb, relaxační techniky či jógu, arteterapii, kontakt s pracovníkem který má osobní zkušenost s duševním onemocněním – tzv. peerkonzultantem atd. I když se může zpočátku zdát že pokroky v jednotlivých oblastech jsou malé, dohromady a v delším časovém horizontu se může jednat o změny výrazné. Často navíc rozvoj jedné oblasti či provedení dílčí změny umožňuje změny další. Důležitou otázkou nyní může být s jakou změnou nyní začít? Pokud jste v kontaktu s odborníkem ke kterému máte důvěru, bylo by vhodné s ním toto téma prodiskutovat. Pokud nejste s nikým v kontaktu bylo by vhodné vyhledat psychiatra či psychologa ve vašem regionu. Držím vám palce ! (A pokud to z výše uvedeného jasně nevyplynulo: věřím že šance na zlepšení je téměř vždy. Nevidím žádný důvod, proč by tomu tak nemohlo být i u vás, zvlášť pokud jste ochotný na změně pracovat.)
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Je mi líto, že máte špatnou zkušenost s farmakoterapií. Někdy člověk prostě zareaguje naopak a nastává trápení. Na druhou stranu - ztracené dva roky života, není tolik, mohlo by být hůře a nakonec není ani stoprocentně jisté, že kdybyste byl léky nebral, že by dneska všechno bylo ok. Zkuste se, pokud to dokážete, zaměřit na maličkosti, které vám dělají lépe na duši. Pro inspiraci zasílám: https://www.mhe-sme.org/110-tips-for-positive-mental-health/ Pokud se v životě nakonec dokážete obejít bez medikace, možná to pro Vás bude výhra. A nebo se vám může podařit najít spolu s lékařem lék, na který nebudete reagovat tak špatně a pomůže vám.


Zpět na seznam