Dobrý den...mám problémy v kolektivu v práci jelikož se mi blíží už 40 rok...jsem sama, přítel mě opustil kvůli mladší...kolegyně i kolegove mi neustále predházejí můj věk a mají narážky na můj neúspěch v životě a dávají mi najevo ze jsem špatný člověk a nestojím za nic když ještě stále nemam rodinu a partnera a ani své bydlení...už i o 15 let mladší kolegyně mě tím už šikanují. Nevim co s tím a jak jejich útokům čelit. Mají mě za životního zoufalce i se tak cítím. Bohužel jsem neměla štěstí na partnera který by dlouhodobě ve vztahu se mnou vydržel nebo dítě jsem chtěla a on ne...Praci mám takovou ze velice moc nenašetřim ani na nájem...zbylo by mi tak 5000 a tak žiji s rodici a sestrinou rodinou v dome.Nevím jak svou situaci řešit...Přemýšlím o zmene prace,ale tam zas si myslím ze nějaké kolegyně budou mít poznámky k mému věku a jak na tom jsem...Nejraději bych o svém životě osobním se vůbec nesvěřovala...jenže nemůžu přece mlčet když druzí jsou zvědaví a sami na mě chrlí otázky. Opravdu nevím co s tím ...mám už z toho deprese a nechce se mi zit protože myslím ze mě žádné štěstí už nepotká a do toho se přidávají i problemy se zdravím a strach ze už nepoznám partnera na společný život a rodinu.Jak vyjít s lidmi aby tak nekritizovali můj život? Nebo s rodiči kteří mi moji situaci predhazují dokola také ...proč nemám rodinu nebo práci s dvakrát větším platem a podobně...Cítím se už neschopně...nevim co dál,jak svojí situaci zlepšit.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
z vašeho popisu mi vyplývá, že vaše situace vás trápí nadvakrát. Jednak tím, že nejste se svým životem příliš spokojená, následně pak ještě tím, že se kvůli tomu cítíte druhými kritizována a nedokážete se vůči tomu vymezit.
Přemýšlím nad tím, zda kromě partnerství (potažmo rodiny) a práce, má váš život i další oblasti - například další zájmy, přátelské vztahy atd. Přestože práce a partnerské vztahy jsou pro většinu lidí velmi důležité, jsou i další oblasti, které mohou dát našemu životu smysl nebo ho alespoň učinit snesitelným, když se v jiných částech nedaří. Možnou strategií může být se nyní na objevování a rozvíjení těchto částí zaměřit - mohou vám přinést uspokojení, pocit hodnoty a smysluplnosti, v neposlední řadě pak mohou vytvářet příležitost, jak potencionálního partnera potkat. Věřím tomu, že máte nějakou hodnotu, přestože nemáte děti a partnera. Dokážete si sama pro sebe uvědomit a pojmenovat, co by to mohlo být?
K tomu, že se cítíte ostatními znevažována za to, jakým způsobem žijete, mně šlo hlavou, že je to především vaše věc. Jim (minimálně v práci) do toho nic není a je jen na vašem rozhodnutí, zda se jim s tím budete svěřovat a do jakých detailů. Z toho co píšete se zdá, že nikdo z lidí s kterými se potkáváte, nereaguje způsobem, jaký byste očekávala. Nelze samozřejmě zcela vyloučit, že se nesetkáváte s nikým dostatečně citlivým a taktním, ale často bývají podobné situace způsobeny tím, že okolí nemusí vědět, jak moc vás situace trápí a jaký přístup byste od nich potřebovala. Zvědavost a zájem pak můžete vnímat třeba jako dotěrnost nebo kritiku. Bylo by možné ve vašem okolí najít alespoň jednoho nebo dva lidi, s kterými byste mohla vše otevřeně probrat, včetně toho, jak vás trápí reakce okolí? Dost možná byste se následně dozvěděla, jak situaci vnímají oni ze svého úhlu, nebo jak se s podobně obtížnými obdobími ve svých životech vyrovnávali.
Pokud se vám nepodaří ve svém okolí najít podporu a začít situaci zlepšovat, můžete využít podpory odborné. Objednat se k psychologovi, psychoterapeutovi, nebo do poradny pro rodinu a mezilidské vztahy.
Přeji, ať se vám podaří nalézt způsoby, jak vést spokojenější život. Držím palce.