Kazdodenni bolesti...antidepresiva

Dobry den. Muj problem je, ze trpim degenerativnim onemicnenim patere. Kazdy den mam bolesti, nekdy me bolest doslova paralyzuje...uz od probuzeni, nemam chut nic delat a ani vstat z postele a to mi jeste neni ani 40...v praci i doma jsem neprijemba pri bolestech na lidi v mem okoli nebo nemam chut ani komunikovat a uzaviram se do sebe. Spis jen prezivam. Nekdy si preju uz umrit nez takovy zivot...nedokazu se radovat nic. Beru antidepresiva, mam pocit ze me spis emocne otupuji. Ale nejakou lepsi naladu nepozoruji. Nevim jak ziskat chut do zivoza a odvezt pozornost od bolesti...?? Chodim pravidelne na rehabilitace, cvicim ale zlepseni je maximalne obcas na 2 dny...operace pry neni mozna...takze me bolesti budou provazet do smrti
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, bolesti, zvláště pak chronické, často ovlivňují výrazně řadu oblastí života – možnosti toho co mohu dělat, jak se chovám i co a jak prožívám. Je pro mě pochopitelné, že svou situaci můžete prožívat jak popisujete. Z hlediska možností odborné „psycho“ pomoci vidím tři hlavní oblasti. (1.) Pomoc se zvládáním bolesti – mnohdy, i u chronických či léky špatně ovlivnitelných bolestí, bývají účinné postupy založené na hypnóze, případně pak autosugestivní postupy využívající relaxačních technik. (2.) Antidepresiva a další psychiatrické léky obvykle dokáží psychické dopady zmírnit, čímž se dále otevírá prostor pro využití dalších postupů včetně psychoterapie a reálných změn v životě. Někdy hledání vhodného léku či dávky vyžaduje delší čas a zkoušení. Psychiatři mívají v této oblasti rozsáhlejší zkušenosti i možnosti preskripce, než lékaři jiných oborů. Ideální dle mého názoru je, najít si psychiatra, který v hledání nejvhodnější farmakologické léčby bere pacienta jako partnera a kterému budete důvěřovat. (3.) Psychoterapie může být prostorem otevřeného sdílení a hledání způsobů, jak situaci lépe unášet či zvládat. Bolest a onemocnění u vás výrazně ovlivňuje jak psychický stav a prožívání, tak omezuje možnosti v práci, sociálním kontaktu a trávení volného času. Zásadní je pak i to, že onemocnění mění vaši životní perspektivu a klade otázky, jak s životem naložit a jak se s omezením i utrpením vyrovnat. Ve všech těchto (a možná i řadě jiných) oblastech je možné zkusit hledat prostor pro drobné zlepšení, nebo alespoň úlevu. Významné pro vás může být i to, že na rozdíl od blízkých lidí, nemusíte v případě terapeuta brát ohledy na to, abyste ho příliš nezatěžovala nebo mu nepřidělávala starosti a můžete si dovolit být zcela autentická. Co se týká konkrétních kontaktů, zkusil bych se na vašem místě přeptat na doporučení v ambulanci specializované na léčbu bolesti, nebo bych s dotazem kontaktoval psychologické a psychiatrické ambulance, které máte v dosahu. Držím vám palce a přeji, ať najdete úlevu i způsob, jak žít život smysluplně dál.


Zpět na seznam