Konstrukt 3

Do mých narozenin mě asi ven z psychiatrie nepustí. Leky nefunguji. Ale bojim se, ze podepíšu revers nebo proste utecu, tak strašně mě láká proste NEBÝT, nebo aspoň ne tady. Nechci ranit rodinu, přítele, všechny lidi kolem mě. Ale když mám pocit, ze vlastně vůbec nejsou, nějak to přestává být motivace na to zůstat žít... Co si o tom všem prosím myslíte? Co mám ty tri týdny dělat? Kde se ten smutek bere? Jak se mám zbavit toho konstruktu a nezabit se? A pokud to udělám, proc je to vlastně tak moc špatně? Energie se ztratit nemůže a ja si života moc vážím, ale není čas jit dal? Dekuju moc. D.