Maladaptive daydreaming

Dobrý den, je mi 19 let,nemám moc přátel a jsem hodně introvertní povahy. Už několik roků se mi stává, že se během dne prostě zasním. Nejčastěji je to, když poslouchám hudbu nebo ležím v posteli. Poslední dobou mě to ale už začíná obtěžovat. Když jsem o prázdninách pracovala, vždy jsem se těšila na konec směny, až si zase vezmu sluchátka a ponořím se do jednoho ze svých světů. Vím, že jsou vymyšlené a vím, že ti lidé nejsou opravdoví, ale stejně...Stává se mi i že s lidmi mluvím, i když vím, že neexistují. K večeru už se zase těším do postele, až si zase budu představovat ten svůj svět se svými lidmi. Problém je, že když se mi to nepodaří, začnu být nervózní a podrážděná. Dost mě to ale začíná omezovat v každodenním životě. Často jsem kvůli tomu odmítala různé skupinové akce, protože jsem chtěla být prostě sama ve svém světě. Představuji si např. že někomu pomáhám, že jsem důležitá nebo mám mnoho přátel, s kterými podnikáme spoustu věcí, jako party, které jsem já v reálném světe prostě nezažila. Mám pocit, že to prostě není správně a když jsem nedávno narazila na pojem maladaptive daydreaming, v mnoha bodech jsem se našla. Příští rok se chystám (doufejme) na vysokou a tam se bojím, že bych s tímhle mohla mít problém. Ve škole anebo v práci se mi ale zatím nestalo, že bych se zasnila. Myslíte si, že bych s tímhle měla někoho navštívit? Je to opravdu problém nebo se jenom moc pozoruji? Děkuji za odpověď :)
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, domnívám se, že vaše úniky do fantazijních světů problém jsou, minimálně kvůli tomu, že sama na několika místech píšete, že je jako problematické vnímáte. Mně osobně tato životní strategie přijde riskantní a z pomyšlení, že místo zažívání hezkých věcí si je představujete, mi je smutno. Pokud se rozhodnete začít pracovat na změně, bylo by na místě navštívit psychologa či psychoterapeuta. Dokázal by vám pomoci vyznat se v tom, jak jste k tomuto způsobu žití (a unikání) dospěla i hledat cesty, jak to změnit. Je možné, že v určitém životním období jste neměla příliš dalších možností, jak si přívětivou realitu vytvořit. Je také možné, že vás k těmto únikům dovedly bolestivé zkušenosti z mezilidských vztahů nebo obtíže v jejich navazování. S postupujícím dospíváním máte mnohem více možností, jak si život uzpůsobovat podle svého, tak aby pro vás byl přijatelný a mnohdy i příjemný. Psychoterapie vám v tom může být průvodcem i podporou. Přeji, ať se vám daří nacházet způsoby, jak zažívat radost s opravdovými lidmi v reálném světě.


Zpět na seznam