Mám deprese a potřebuji léky?

Dobrý den, 13 let žiji s partnerem. Již asi 3 roky pociťuji, že nejsem spokojena a ŠŤASTNÁ. Že jsem až druhořadá. Mám to i z dětství. 3 roky řešíme krizi, mám pocit, že o mně nikdo nestojí ani rodiče ani děti ani partner. Ten má na prvním místě svoji dceru a sestru. Že jsem zůstala na celém světě sama a nikdo mne nemá rád. Pořád jenom brečím. Jenom, když si zacvičím nebo zajdu na procházku do přírody je mi lépe. Jsem nešťastná a už mu v ničem nevěřím a nemám v něj důvěru.Chybí mi pěkné slovo, pohlazení, obětí - to on, ale nedělá a neumí. Možná, že problém je ve mně. MÁM DEPRESE A MÁM JÍT K PSYCHIATROVI SI NECHAT NAPSAT ANDIDEPRESIVA? Nebo to nejsou deprese a je to frustrace z nevydařeného vztahu a z toho, že nevím jak dál? Jsem se poprvé rozvedla, byt napsala na jednu dceru, barák na druhou dceru a šla k nynějšímu partnerovi (rok už manželovi), kde se necítím svobodně, cítím se jak v kleci a nemám kam jít. Kudy chodím na to myslím a hledám řešení a vše skončí tím, že brečím jak želva a ujídám se sladkým. Mám sníženou funkci štítné žlázy - že by proto ty deprese? Když jsem s kamarádkami venku jsem normální. Někdy brečím tak, že se to nedá vydržet. Naštěstí spím v noci.Cítím se jak chycena v pasti, ze které se nemohu vymotat. Mám 63 let.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, na dálku je obtížné stanovit, zda to co prožíváte naplňuje zcela diagnostickou definici deprese (dost možná ano), to ale není příliš podstatné. Důležité je, že se necítíte dobře, omezuje vás to v životě, přemýšlíte nad příčinami a způsoby jak to zlepšit. Svou roli v tom mohou hrát všechny okolnosti, které zmiňujete a možná i řada dalších, o kterých nepíšete. (Štítnou žlázu a další hormony by bylo vhodné zkontrolovat odběry u praktika - pokud jsou při správně nastavené medikaci hodnoty v normě, nemají na psychiku vliv.) Nejpravděpodobnější mi připadá, že vaše prožívání je důsledkem toho, že se v životě cítíte nespokojená a nedaří se vám najít dobré řešení. Antidepresiva by toto prožívání zmírnily, ale řešit příčiny nepomohly. V tom by mohla pomoci psychoterapie. S jejím přispěním byste si mohla například ujasnit, nakolik v tom hrají roli dřívější zkušenosti a zklamání, hledat způsoby jak s nimi být smířenější i hledat další strategie, jak zlepšit aktuální situaci. Z těchto důvodů považuji za nejvhodnější, abyste se především objednala k psychologovi (či jinému psychoterapeutovi) a nespoléhala jen na řešení psychiatrickou medikací. Podrobněji se o postupech můžete poradit s klinickým psychologem, psychiatrem, základní informace (i léky) vám může nabídnout i praktický lékař. Kromě toho je dobré udržovat (a rozvíjet) i to, co vám pomáhá - kontakt s kamarádkami, pohyb atd. Považuji za cenné, že jste si takové způsoby sebepodpory našla a používáte je! Přeji, ať se vám daří.


Zpět na seznam