Matěj

Dobrý den, Lukáši. V první řadě mám potřebu zdůraznit, že mě velmi zaujalo, jak situaci popisujete. Zdá se, že s bývalou manželkou otevřeně komunikujete, berete vážně její přání a potřeby, zároveň se snažíte zohlednit prožívání syna i sebe. Předpokládám, že je tomu tak i opačným směrem, tedy na straně exmanželky. To zdaleka není samozřejmost a jsou to nejdůležitější předpoklady pro to, aby dítě rozchod svých rodičů dobře zvládlo. Jak bude případně Matěj prožívat v budoucnu své přejmenování netuším (navíc profesně s dětmi téměř nepracuji). První co mě napadlo je, zda ho znejisťovat další změnou. V zápětí mě došlo, že pojmenování po otci je jen kulturní zvyklost a není vůči matkám vyrovnané a spravedlivé. Dalším argumentem pak možná může být to, že v běžném životě je nejsnazší jmenovat se stejně, jako ostatní členové domácnosti v které žije (argument padá při vyrovnané střídavé péči). Navíc (předpokládám), že při vyplňování úředních dokumentů, by uváděl své původní příjmení jako rodné, stejně jako provdané ženy. Nejsem si jist, že jsem vám příliš poradil. Myslím ale, že toto dilema není zdaleka tak důležité, jako udržení dobrých vztahů mezi vámi – jeho rodiči, k čemuž může přispět jakákoli z variant řešení, bude-li přijatelná pro vás oba . Možná ještě důležitější než varianta rozhodnutí pak v budoucnu bude, jakým způsobem budete s Matějem o těchto důvodech a úvahách komunikovat , protože je dobré, aby měl kladný vztah k vám obou, kteří jste mu do vínku dali X a Y (míněno chromozomy) a vaše otisky v něm – tedy dvě složky jeho identity. Přeji vám všem hodně zdaru a myslím, že pokud takové vzájemné porozumění uchováte nadále, nemusíte mít velké obavy.

Dobrý den. Máte zájem i o názor peer poradce, tedy člověka, který reaguje na dotazy na základě své vlastní zkušenosti s psychickými obtížemi. V dotazu se ptáte zejména na odborný psychologický názor. Za sebe se však pokusím odpovědět co nejvíce autenticky a obecně lidsky. Je od vás nesmírně citlivé, že takto přemýšlíte o možných vlivech změn na vašeho syna a že vám na tom tolik záleží. Jméno je jistě hluboce symbolický prvek naší identity a příjmení nás symbolicky přiřazuje k lidem, ke kterým v kruhu rodiny patříme. Zároveň si však myslím, že pro spokojenost a jistotu v životě dítěte i dospívajícího jsou podstatnější jiné skutečnosti - nakolik se cítí být milováno, bezpodmínečně přijímáno, podporováno a zdravě oceňováno. Jako matka rozumím tomu, že si vaše bývalá žena přeje sjednotit své budoucí jméno se jménem synovým. Matka se přeci jen cítí být se svým dítětem neodlučitelně spjata a právě i symbol stejného jména pro ni může být důležitý. Pokud se rozhodnete ustoupit a na změnu jména přistoupíte, chápala bych to jako nesobecké rozhodnutí z vaší strany, ústupek, který děláte pro podporu svého dítěte. Neumím si ze svého laického pohledu představit, že by změna příjmení měla pro syna do budoucna znamenat jakoukoli újmu. Soudím, že to bude brát jako fakt, jako běžnou věc, na kterou si zvykne. Přeji oběma vašim novým rodinám hodně štěstí a vzájemného porozumění.