Matka se o mě nezajímá
Dobrý den. Je mi 25 a mám problém smířit se s absencí matky ve svém nynějším životě. Od dvou let žiji s tátou a mámu jsem viděla sem tam na víkend. Jako dítěti mi chyběla ale teď jako dospělé když jsem máma skoro pětiletého kluka mi chybí strašně moc. Jako osoba v mém životě. Ona Je psychicky nemocná. Nevim diagnózu. Každopádně není schopna normálně přemýšlet ani žít. Vždy si najde někoho koho finančně využívá a když on uz nechce tak se začne litovat a nakonec dotyčnému vyčte že on je ten špatný protože kdyby ji měl skutečně rád tak ji pomůže. Dělá to i mě. Ozve se když potřebuje peníze nebo někam dovést. Ne vždy ji vyhovím, skrz toto jsem vyhledala pomoc psychologa který mi pomohl začít ji říkat ne. Teď ale nějak cítím takovou "ztrátu". Ze uz tu mámu nemám, že za mnou nepřijde ani nás pozdravit. Vždy se ozve jen když něco potřebuje ale takhle máma nefunguje a já si to uvědomuji. O to víc si ale uvědomuji to že jsem tu matku v životě ztratila a situace se již nezlepší. Prosím o radu jak se vyrovnat se ztrátou matky která žije ale ona o mě nemá zájem.. hodně mě to trápí. Mám ji moc ráda ale jen jako kasička tu pro ní být nechci.. Ona o normální vztah nestojí. Vždy se ozve jen že něco potřebuje. Když se ozvu já tak je na mě většinou naštvaná že jsem pro ní dřív něco neudělala. Vůbec si nevím rady jak se s tím vyrovnat. Děkuji.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
nepovažuji za samozřejmost - a mám z toho radost - že se vám podařilo nastavit hranice vůči využívání ze strany matky tak, aby to pro vás bylo snesitelné. Skvělé je i to, že se ke svému synovi vztahujete jinak, než ona k vám.
Že jste z jejího chování smutná a chybí vám její přízeň v minulosti se mi zdá pochopitelné. Pravděpodobně si na řadu bolestných situací vzpomínáte i prostřednictvím zážitků se svým synem ("..škoda že todle se mnou nedělala / nezažívala i moje máma").
Řešením obvykle bývá postupné probírání se těmito zážitky, které napomáhá k jejich přijetí a postupnému smíření. Byť jistá citlivost či naštvanost může i tak zůstávat. V tom by vám mohlo být ku prospěchu pokračování v psychoterapii. Někomu pomáhá zachytit a uvolnit tyto vzpomínky a prožitky psaním (např. deníku), kreslením či dalšími tvořivými technikami. Zpevňující pak může být i to, pokud si uvědomíte, kde a od koho jste měla příležitost čerpat, abyste roli matky alespoň z části nahradila.
Držím palce !
Bára
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Vážím si, že se obracíte na naši poradnu. Dle Vašeho popisu vnímám, že vztah s matkou máte velice komplikovaný. Toužíte po její náklonnosti, která se Vám nedostává. Určitě je fajn, že jste to otevřela na terapii. Sama bych tam takové téma rozhodně přinesla. Bohužel, na vztah musí být dva. A pokud druhá strana nechce, je to velice těžké a málo se s tím dá udělat. Já mám zkušenost naopak s dysfunkčním vztahem s otcem, který nás jako děti velice zanedbával a velice mi v životě chyběl. Ale ani v dospělosti, kdy jsme se začali potkávat více, jsem s ním už vřelý vztah nenavázala. A našla jsem si mužský vzor jinde. Rodiče by měli zastávat své funkce a je velice bolestivé, když to tak není. A jsou situace, kdy to musíme zvládnout sami. Přeji mnoho sil.
Zpět na seznam