Mentální anorexie
Dobrý den, je mi 17 let, vážím 62 kg a měřím asi 183 cm. A cítím se poslední dobou velmi zvláštně. To z důvodu, že mě trápí mentální anorexie a chci s tím něco udělat. Každé ráno mívám radost z toho, že se mohu podívat do zrcadla na mé štíhlé břicho, ale když se najím (stačí málo), cítím se plná a vyčítám si, že jsem se najedla. Ale ne přímo doslova, ale lituji toho, že jsem toho nesnědla méně (protože vím, že něco musím jíst). Omezovat jídlo úplně se mi nikdy nezachtělo, jelikož vím, že je jídlo důležité a nechci mít zdravotní problémy, ale začala jsem jíst třeba 2x denně, někdy 3x, ale v malém množství. Začala jsem pomalu hubnout, pravidelně chodím běhat. Je problém, že chci hrozně zhubnout, ale brání mi v tom BMI, jelikož v mém vysněném povolání je nutnost mít minimálně BMI 19, jenže já chci stále hubnout, trápí mě to, nejsem vůbec při těle, ale chci být hubená víc a víc, jsem tím už posedlá. Mám strach z jídla. Zalíbil se mi pocit hladu, je to mnohem lepší, než si vyčítat, že jsem něco snědla. Nevím, jak mám s touto situací bojovat a hrozně se chci z toho dostat, ale nedá mi to. Nikdy jsem netrpěla ničím podobným, až teď, poslední 2 měsíce. Jsem smutná z toho, že si nemohu dopřát to jídlo, které mám ráda. Odmítám jídla, když jsem někde s rodinou a je mi z toho smutno. Líbí se mi moje hubené ruce a kosti, které jdou vidět. Kde je problém? Nechci do toho spadnout, nechci přibrat ani kilo. Prosím o radu, která by mi mohla pomoct.Jsem už zoufalá. Děkuji za odpověď.
Zuzana Foitová
Odpověď odborníka:
Dobrý den, děkuji za Vaše velmi otevřené sdělení. Je vidět, že si zřetelně uvědomujete, že se u Vašeho postoje k jídlu a k vlastnímu tělu už opravdu jedná o problém, nyní se však ve Vás sváří naprosto protichůdné tendence: jednak přání být velmi hubená a s tím spojený strach z jídla, jednak logická obava ze zdravotních důsledků nepřiměřeného hladovění i smutek z odříkání oblíbených jídel (a v neposlední řadě možnost, že přijdete o vysněné zaměstnání). Je vidět, že jste jste k sobě upřímná a zároveň dobře informovaná a skvělé je, že jste si (zatím!) vědoma rizik výrazného omezování jídla pro tělo a pro duši. Tento vnitřní boj - posedlost, jak sama říkáte - je krajně obtížné zvládat sama, proto Vám doporučuji bezodkladně vyhledat odborníka na poruchy příjmu potravy - psychoterapeuta nebo psychiatra. Jistě si vyberete vhodnou podporu např. skrze Centrum Anabell http://www.anabell.cz. Moc Vám držím palce!
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu a máte zájem i o názor peer poradce. Já osobně s mentální anorexií zkušenost nemám, zažila jsem pouze ne moc dlouhé období, kdy mi bylo asi 17 let, měla jsem nadváhu a nešlo mi zhubnout. Pak jsem zkusila dietu, která zafungovala, a pamatuji si, jak mi bylo psychicky i fyzicky skvěle a užívala jsem si téměř euforicky každé ztracené kilo. Zhubla jsem, ale pak už jsem si svoji váhu držela bez pocitu, že musím hubnout dále. Podle mého názoru je dobře, že si svoji situaci uvědomujete, máte náhled a víte, že něco s Vámi není v pořádku. Na Vašem místě bych vyhledala psychoterapeuta - odborníka na poruchy příjmu potravy a věřím, že psychoterapie Vám pomůže Váš problém vyřešit. Moc Vám držím palce a přeji hodně štěstí.
Zpět na seznam