Dobrý den mám velký problém mám o 20 let mladší ženu a strašně moc na ní žárlím bylo to zprvu odůvodněné mám spoustu kamarádů a známých s kterými si psala dost desky kromě Například že se podílí v autě že budou milenci že nemá problém s podváděním a podobně Když jsme o tom mluvili říkala že je to vše ze srandy že se takhle baví Těžko se tomu věří Nicméně i co jsem se bavil s jejími kamarády Byl jsem ujištěn že mě opravdu miluje a že mě nepodvádí a nikdy nepodvedl asi tomu věřím narodila se nám dcera a když jsme spolu mluvili věříme že tomu tak není alespoň ne v pravém slova smyslu Teď již pár měsíců v pohodě Uklidnila se ale já ne Stále jí kontroluji zprávy stále ji mám po dovolené a bojím se aby tě dojít na velkou nebo nedejbože odjet třeba na hodinu z domu pracuji z domu Takže jsme stále spolu jí to leze na nervy mě asi taky Nicméně Nemohu si pomoci i když vím že teď je v uvozovkách hodná stále na to musím myslet stále se mi vrací staré zprávy které mám v hlavě a podobně Mám neustálou potřebu ji kontrolovat a není to dobře díky tomu nepracuji takřka vůbec Dostali jsme se domluví nejsem schopen to nějakým způsobem ovlivnit nebo s tím přestat i když si myslím že jsem psychicky v pořádku vím když vám chybí vím co je špatně ale prostě si nemohu pomoct jsem na ní totálně závislý a moc ji miluji Bojím se jí cokoliv říct protože se naštve a bojím se že když se naštve tak udělám chybu tak udělá hrej nějakou hovadinu občas už nevím jak dál
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
váš dotaz je pro mě místy velmi nesrozumitelný, proto nedokáži dát konkrétnější radu. Můžete ho buď zkusit napsat znovu srozumitelněji, nebo navštívit psychologa či poradnu pro manželství a mezilidské vztahy.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, z vašeho místy nesouvislého psaní cítím, že jste opravdu ve velké psychické nepohodě. Sám píšete, že nemůžete pracovat a že jste totálně závislý. Protože mám vlastní zkušenost s úzkostnou poruchou (a takováto žárlivost je vlastně také extrémní úzkostí), dovolím si tvrdit, že od určité intenzity úzkosti je skoro nemožné zvládnout ji silou vůle a sám, bez podpory a pomoci. Vy si nejspíš velmi dobře uvědomujete, že svou závislostí ohrožujete jak vztah, tak pohodu potřebnou pro malé dítě a dokonce i práceschopnost. Ale sama vím, jak je těžké úzkostné chování změnit, navzdory tomu, že rozumově vše chápu. Moje doporučení proto zní: obraťte se pro pomoc na psychologa, psychoterapeuta. Nemyslím tím jeden, dva rozhovory, ale delší terapii, ve které budete moct najít klid a vyváženost, dostat své emoce pod zdravou kontrolu a dojít k větší sebejistotě, která vás osvobodí. Mně se to s mojí úzkostí podařilo a i když to chtělo trochu trpělivosti, stálo to za to. Přeji vám, ať to dáte i vy!