Může být trauma “zapomenuto”?

Dobrý den, mám od malička komplikovaný vztah k rodičům. Dřív byl silně ambivalentní, měla jsem je ráda i nenáviděla zároveň, ale nevím proč. Ze svého dětství si skoro nic nepamatuji (spíš babičku a dědu z dvougeneračního domku). Ale od dospívání (cca 14 let) jsem pociťovala prázdno, začaly záchvaty paniky a GAD. Brala jsem AD a teprve po nich jsem poznala, co to je nebudit se s pocitem, že chci umřít. Chodila jsem na terapii a můj vztah k rodičům se zlepšil, ale začaly mě trápit děsivé sny o tom, že mě znásilnil otec. A podivné střípky vzpomínek, které ale nedávají smysl. Je možné takové trauma “zapomenout”? Nebo to vůbec nemusí být vzpomínka? Kam zajít, aby mi s tím někdo pomohl? Mám od puberty pocit, že jsem tu omylem, že jsem divná a nerozumím tomu proč. Předem děkuji za odpověď.


Zpět na seznam