Nechce se mě chodit z domu

Dobrý den, děkuji za důvěru, s níž se obracíte na naši poradnu. Píšete, že se léčíte pro deprese a úzkosti a že vám léky pomohly, ale stále to není ono. Zároveň také přemýšlíte, proč se to tak děje, možná hledáte souvislosti a máte snahu svým obtížím více porozumět. Ze současných zkušeností vychází, že nejúspěšnější léčebný postup u psychických obtíží je kombinace farmakologické léčby a psychotarapie. Proto bych Vám právě psychoterapii chtěla doporučit jako vhodné doplnění toho, co už pro sebe děláte. Do jisté míry je normální, že někdo je extrovertní a je rád venku a mezi lidmi, a pokud jste introvertní, vyhledáváte spíše klid a bezpečí domova. Navíc péče o domácnost a tři děti a zaměstnání k tomu je samo o sobě natolik vyčerpávající kombinace, že je srozumitelné, že můžete mít málo energie a chuti dělat něco dalšího, a že vlastně pobyt doma přináší nejvíc klidu a uvolnění. Že doma "pod střechou" můžete na chvíli pustit pozornost a starost o všechno a o všechny. Může být, že pokud máte sklony k úzkostnějšímu prožívání, stačí Vám méně silné podněty k tomu, abyste se cítila nervózní, nebo napjatá, což dlouhodobě organismus vyčerpává a pak instintivně hledáte způsoby, jak napětí minimalizovat a mít klid na regeneraci. Věřím, že psychoterapie by vám mohla nabídnout podrobnější zkoumání Vašich prožitků, pomoci hledat souvislosti a porozumět tomu, co se Vám děje a hlavně hledat cesty, jak byste se mohla cítit lépe a lépe. Proto bych Vás chtěla podpořit, abyste si mohla dopřát tento čas pro sebe a najít si zkušeného průvodce (psychologa). Přeji hodně štěstí a držím vám palce.

Dobrý den. Kdybych měla jednou větou odpovědět na Váš dotaz, napsala bych Vám , že to není nenormální, Domnívám se, že je na světě mnoho lidí s depresí dobrovolně "uvězněných "doma. Mezi čtyřmi stěnami se cítí bezpečně a neléčí se. Nedojdou si totiž ani k lékaři. Z vlastní zkušenosti vím, že deprese Vám zasáhne razantně do života. Přes 2 roky jsem prožívala postpsychotickou depresi. Hodně jsem spala , nic mě netěšilo , domnívala jsem se , že můj život skončil a nic mě už nečeká. A co mě pomohlo ? Denní režim a bojovala jsem. Pravidelně jsem chodila na vycházky, které mě na počátku moc netěšily. Dnes si na ně ale ráda vzpomenu, jako na světlý bod v denní šedi. Přestala jsem na sebe klást velké nároky. Začala jsem se oceňovat za drobné úspěchy. Z drobných radostí se mi pak podařilo změnit životní postoj a tím i celý osobní a profesní život. Možná Vám odpovídám na něco, na co jste se neptala, ale ráda bych Vás podpoříla v naději. Máte tři děti, jenom péče o ně musí být náročná a vyčerpávající. ale domnívám se , že je to i zdroj Vaší radosti. Hodně zdraví a štěstí ve Vašem životě. Katka