Nekonečná puberta?

Dobrý den, oceňuji otevřenost, se kterou svou situaci popisujete. Píšete o dva roky trvajícím párty životě plném experimentů, píšete, že milujete nekonečnou svobodu na párty, ale zároveň byste se již chtěla uklidnit a nevíte jak. Zdá se, že si v hlavě rovnáte myšlenky, zda tedy máte nějaký problém, který řešit, anebo ne. Bez znalosti více podrobností nechci a nemohu být Váš soudce, nechci Vás ani moralizovat, a tak zkusím z jiné strany. Pro období dospívání je do nějaké míry normální, že experimentujeme, zkoušíme hranice společenské normy i vykročit mimo ně, a každý má míru, kam až zajde, nastavenou jinak. Věřím, že se na nás obracíte proto, že sama vnímáte, že se možná blížíte místu, kde je čas pro nějakou změnu. Naše peer poradkyně upozorňuje na rizika takového života a já s nimi souhlasím. Svou otázku začínáte povídáním o vztahu se svým tátou a tak předpokládám, že zvažujete možné souvislosti toho, že Vám táta chyběl a toho, co se nyní ve Vašem životě děje. A to já velmi oceňuji, protože ne každý je schopen hledat souvislosti ve svém životě. Také si všímáte, že pro Vaši mamku je to už příliš a nejspíš takovým chováním narušujete váš vzájemný vztah. Pokud tedy chcete udělat nějakou změnu, bude to možná obnášet porozumět více sama sobě, svým motivům a potřebám, které Vás nyní vedou, také možná bude nutné najít si přátele, kteří žijí jinak, obnovit nebo najít nové koníčky a zájmy. A toto vše vyžaduje celkem pevné odhodlání, dobrý plán a často i odbornou podporu. Pokud nad tím tedy alespoň trochu uvažujete, doporučila bych Vám obrátit se na psychologa, který bude Vaším průvodcem a může Vás podpořit, když budete potřebovat. Pokud se na to ještě necítíte a chcete si jen porovnat myšlenky, je možné obrátit se telefonicky na Linku bezpečí a zde anonymně probrat pro a proti Vašeho rozhodování. Držím Vám moc palce, ať svou cestu najdete.

Dobrý den. Se stylem života, který popisujete, nemám zkušenosti, takže se mi těžko komentuje, natož radí.... Cítím z vašeho psaní, že vás všechny párty baví, víte i proč, zároveň vnímáte nějaká rizika, také se o vás možná obává vaše máma. Co mi na tom přijde rizikové, jsou právě drogy, přestože "jenom" experimentujete. Stává se totiž, že člověk trochu "ujede" a najednou v něčem lítá, nebo že si prostě časem může nastartovat duševní onemocnění, které zkrátka nezmizí ani po vystřízlivění, možná nikdy. Mluvila jsem už s několika mladými lidmi, kteří byli hospitalizováni i po užívání "lehkých" drog, způsobili si, potažmo nastartovali třeba schizofrenii, nebo i jiné problémy. Někteří z nich vůbec nechápali, co v té nemocnici jako dělají, připadalo jim to jako "chyba v systému". Jinak chápu, že hledáte uvolnění, máte k tomu své důvody, jen mi to prostě přijde riskantní. Jestli s tím máte v tuto chvíli chodit za odborníkem, to upřímně nevím.