Nenávidím svojí matku
Dobrý den,stydím se sama za sebe,že to řeknu,ale nenávidím svojí matku.Za to jak se ke mě celý život chová.A co mi dělala když jsem byla malá.Schovávala se mi v obchodech dokud jsem nepanikařila, kde je máma a neměla úzkost.Do dnes mám strach a vysoký tep v každém obchodě a nevěděla jsem proč,skončila jsem na psychiatrii se strachem,že mám infarkt a že umřu,matka se mi akorát vysmála,že skončím v Bohnicích.Doktor mi řekl,že mám úzkost a že nemocná nejsem.Pak si se mnou když sem byla malá hrála tak, že mě dusila pod dekou nebo mě ráda ponižovala před prodavačkami s oblečením, že jsem hloupá a že na mě stejně nezáleží a nikdo se na mě nedívá,jen na ní.Je mi už 27 a v poslední době je to s ní ještě horší.Když přijdu domů k rodičům,je na mě jedovatá a při každé příležitosti mi něco vyčte a nadává mi i před návštěvami a manželem do blbečků a debilů, když mi třeba proklouznou její psi z kuchyně do obýváku.Před cizími lidmi si hraje na tuNEJ a mě pomlouvá jak jsem ta nejblbější a nespolehlivá,neschopná.Tvrdí o mě že mám schizofrenii po otci,přitom ten žádnou nemá,je alkoholik a je pak agresivní,ale to kvůli ní.Ona celý život nepracuje,vydělává otec ve firmě a ona sedí doma u televize a stěžuje si jaký je otrok.Nechci k nim jít ani na Vánoce,bavit se s nimi,ale musím.je to hrozně vyčerpávající.Když se s ní snažím být za dobře, tak to nejde,vždy mi něčím ublíží,já bud brečím nebo jsem pak už naštvaná a řeknu jí že je hnusná.CítímSeProvinile,hrozně,žeMámeTakovýVztah,NevímCoMámDělat
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
z toho co si pamatujete z dětství i na základě toho, jak vnímáte současnou interakci mě nepřekvapuje, že ke své matce cítíte nenávist. (Byť zároveň chápu, že se to těžko píše, že to není příjemné cítit a že se o tom často nemluví.)
Postupy řešení se mi rozdělují do dvou oblastí. Jedna je kontakt a zraňování v současnosti. Máte právo se chránit před zraňováním, napadáním a ponižováním. Možným způsobem může být přerušení kontaktu, když se tak začne dít. (Např.: upozornění „toto mi nedělej jinak odcházím“ pokud výpady neustanou, okamžitě to zrealizuji - odcházím z návštěvy či zavěšuji telefon.) Rozumím tomu, že toto razantní vymezení může být emocionálně náročné. Může být vhodné, abyste si dopředu vyjednala podporu či to vysvětlila např. manželovi, pokud s vámi na návštěvy chodí. Někdy se tímto postupem podaří vynutit na druhé straně respektování hranic a umožnit tak relativně slušný kontakt. Jindy to samozřejmě může vést k přerušení komunikace na delší dobu.
Druhou oblastí je pochopení a zpracování věcí, které jste zažívala v dětství, což může v důsledku napomoci i řešení vašich současných obtíží s úzkostí. Tomu by bylo vhodné se delší dobu věnovat v psychoterapii (která vám může ostatně být prospěšná i při vymezování se v současnosti).
Přál bych vám, abyste se naučila za sebe bojovat a chránit se.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. I když jsem nezažila podobnou zkušenost, jakou prožíváte Vy, dokáži pochopit, jak je Vaše situace obtížná. Matka hraje v životě dítěte nenahraditelnou roli a je mi líto, že se Váš vztah k ní vyhrotil až k současnému pocitu, který vnímáte jako nenávist. Na Vašem místě bych si s matkou nejprve otevřeně promluvila. Sdělila jí, jak Vás její chování bolí a jak se kvůli tomu trápíte, a zkusila zjistit, proč tomu tak je. Pokuste se s ní dohodnout na pravidlech vzájemného chování a vzájemném respektu. A pokud to nepůjde, můžete s ní omezit styk na minimum, nebo se nějakou dobu nevídat třeba vůbec. Nemáte proč se cítit provinile, podle toho, jak popisujete chování své matky, není to zřejmě Vaše chyba, proč je Váš vztah tak špatný. Moc Vám držím palce.
Zpět na seznam