Netypický spouštěč depersonalizace

Dobrý den, už asi dvacet let se u mě projevuje depersonalizace spolu s úzkostnou poruchou, se kterou se víceméně úspěšně léčím.V posledních měsících pociťuji depersonalizaci vůči mému příteli a nevím, jak se k tomu postavit. Začalo to, když se ke mě přistěhoval a s ním i jeho dvě kočky, které mi nesedly. Vadí mi nepořádek, který udělají, smrad jejich moči že záchodku, chlupy úplně všude atd. Vadí mi to tak moc, že poslední dobou jsem jak posedlá myšlenkou, že se jich musím zbavit, že tenhle život kočičích lidí nezvládnu. Pak mě tahle myšlenka strašně vyděsí, přece přítel je má rád a nemůžu po něm chtít aby je dal pryč, začnu si vyčítat jak jsem odporný člověk, protože ano, přišla na mě i ošklivá vtíravá myšlenka, že je otrávím, za kterou se stydím a říkám si, že kdyby tohle o mě věděl přítel tak se mnou určitě není. A právě tyhle myšlenky ve mě vyvolávají stavy depersonalizace, děsí mě, co mě to napadá, že jsem takhle nikdy neuvažovala a zvířata mám ráda, sama jsem měla dva psy z útulku, no a pak už to jede-co jsem vůbec zač, co tady dělám, kdo je vlastně ten muž se kterým žiji, je to vážně můj přítel,vždyť ho neznám a on nezná mě...Nevím co dělat... Myslíte, že bych se měla příteli přiznat, jaká myšlenka mě sžírá, abych ulevila svědomí a snad se tím zbavila nepříjemných stavů, nebo raději mlčet v rámci udržení vztahu s partnerem a zajít to probrat s psychologem? Předem děkuji za odpověď a prosím, neodsuzujte mě, nejsem zlý člověk a zvířeti bych pro potěšení neublížila...
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz do poradny a v první řadě chci říct, že Vás rozhodně neodsuzuji za to, co píšete, naopak oceňuji Vaši otevřenost a pravdivost. Úplně rozumím tomu, že pokud Vám přítomnost koček vadí (a máte na to plné právo to takto cítit, navíc když jsou ve Vašem bytě), že prožíváte silný vnitřní konflikt. Na jedné straně máte přítele ráda, rozumíte jeho vztahu ke kočkám a máte obecné přesvědčení, že dobrý člověk má mít rád zvířata a to nepříjemné má tolerovat. Na druhé straně Vám zcela pochopitelně kočky smrdí, vadí Vám chlupy, které opravdu pouští, a to vše neustále a bez možnosti to změnit. A tento vnitřní konflikt zřejmě posiluje Vaši úzkost z celé nekomfortní situace a objevují se nutkavé myšlenky, že byste se koček měla zbavit. To je úplně srozumitelný důsledek toho, že Vám celá situace způsobuje větší stres, než nyní můžete pohodlně zvládnout, a Vaše psychika a rozum se Vás snaží v této situaci chránit (zbavit stresoru). Což je zcela normální a pochopitelné, ale rozumím Vám, že Vás takové myšlenky vylekají (ale vězte, že to rozhodně není nic neobvyklého). Z toho, že se obracíte nejdříve na nás usuzuji, že si možná nejste jistá, nakolik by Váš vztah s přítelem nyní unesl Vaši plnou otevřenost. Možná ještě nemáte tak plnou důvěru v jeho pochopení, že se zdráháte s ním otevřeně hovořit a je možné, že Vaše zdráhání v tom má svůj význam. Bohužel nedokážu posoudit, zda to přítel pochopí či nikoliv, pokud se rozhodnete mu svěřit. Podpořila bych Vás v tom, že nemusíte příteli říkat do detailu vše, jak to cítíte a píšete nám, můžete toto téma otevřít a zůstat pouze na věcné rovině, pokud se na to cítíte. Tedy například u toho, co můžete udělat společně pro to, aby bylo doma i s kočkami čistěji. Dále mne napadá, zda se můžete obrátit o konzultaci na svého ošetřujícího psychiatra. Předpokládám totiž, že pokud byste si mohla o svých pocitech otevřeně pohovořit, mohlo by i to samo o sobě přinést úlevu a nasměrovat Vás dále kudy kam. Také je možné, že pokud budete v této situaci beze změny setrvávat, že se zintenzivní Vaše obtíže, a to již přehližet nepůjde, Pokud máte možnost to probrat s psychologem, zdálo by se mi to jako skvělé řešení, mohla byste si ujasnit, jak to vlastně chcete a také nalézt vhodný postup. Držím Vám moc palce, ať najdete pro sebe nejlepší řešení.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Pokud vám vadí kočky vašeho přítele, doporučuji to probrat v první řadě s ním. Pokud to půjde, tak bez těch nadbytečných myšlenek, které se vám honí nyní hlavou. Zůstaňte u toho, co jste popsala v první třetině dotazu: pouští chlupy, cítíte jejich moč, vadí Vám nepořádek, který dělají. Zkuste to tak, třeba to půjde, to by přítel mohl pochopit. Pokud byste nebyla úspěšná, nezabralo to, můžete se samozřejmně pokusit i poradit s někým jiným, třeba i s psychologem.


Zpět na seznam