Neustálý stres způsobený školou

Dobrý den, zdá se, že nároky které na sebe od druhých přijímáte významně zvyšují stres, kterému jste vystaven. Je mi sympatické, že kromě odhodlání to dál zvládat přemýšlíte i o způsobech, co s tím. Napadají mě 3 oblasti, v kterých je snad možné něco učinit. 1) Nároky rodiny na vás. Vědí jak situaci prožíváte? Je možné, že kdyby věděli více o tom, co z jejich chování a komunikace vnímáte jako tlak a co byste vnímal jako podporu, tak by své chování mohli korigovat. Nelze vyloučit ani to, že po otevření tohoto tématu zjistíte, že je mezi tím co vnímáte a co se oni snaží vyjádřit rozdíl. 2) Pravidelné zařazení aktivit sloužících ke kompenzaci stresu. Vhodné bývají vytrvalostní sporty (plavání, kolo, běh) a cvičení jako je jóga nebo tai-či. Užitečné by pro vás téměř jistě byly i relaxační techniky za tímto účelem vyvinuté – u nás nejrozšířenější je autogenní trénink a Jacobsonova progresivní relaxace. Dále je vhodné nerezignovat i na mimoprofesní zájmy a koníčky, stejně jako udržování sociálních vztahů. 3) Docházka do psychoterapie (individuální či skupinové) by vám mohla být podporou, dále pak i prostorem, kde lépe porozumíte co se ve vás děje a kde můžete hledat (i zkoušet) nové způsoby, jak se s tím vypořádat. Držím vám palce!

Dobrý den. Rozumím pocitům, které popisujete, protože s nimi mám mnoho vlastních zkušeností. Netýkají se sice studia, ale jejich ničivý dopad na mou psychiku i fyzické zdravý byl také značný. Od dětství jsem bývala hodně nejistá a příliš mi záleželo na tom, jak mě hodnotí ostatní lidé. Čím byli tito lidé pro mě významnější nebo měli větší autoritu, tím bylo pro mě těžší v jejich očích selhat. Každé další selhání nebo kritika pak snižovala mou sebedůvěru a byl to stálý kolotoč obav a úzkostí. I když jsou některé situace pro mne stále hodně těžké, mohu do značné míry mluvit v minulém čase, protože se mi v tomto ohledu opravdu hodně ulevilo. Pomohla mi zejména dlouhodobá individuální psychoterapie, kde jsem mohla podrobně probírat jednotlivé zátěžové situace a kde jsem se naučila porozumět tomu, co se v tu chvíli se mnou děje. Postupně se mi dařilo stres lépe zvládat a přicházela úleva. Bez pomoci terapeuta bych sama své stavy nezvládla, to zpětně vidím zcela jasně. Pokud vás to takto omezuje, zvažte také odbornou pomoc. Myslím si, že nemá cenu se trápit, když může existovat cesta ven. Držím palce a přeji brzkou úlevu.