Nevidím cíl na konci tunela

Dobrý den,chtěla bych slyšet názor z jiné strany.Je mi skoro 30 let,8 let studuji VŠ, terou nejsem schopná dostudovat.Před 4 lety můj bratr zadlužil při podnikání rodinu.Já jsem bratrovi v podníkání pomohla tak,že jsem mu podepsala směnku,která k dluhům také přispěla.Našla jsem si brigádu a začala doma přispívat aspoň tímto,krom toho,že jsem doma pomáhala co to šlo.Loni mne přijali do 3.roč. VOŠ,abych měla aspoň nějaké ukončené vzdělání,díky tomu,že jsem měla gymnázium.Školu jsem dodělala a pracuji v tomto oboru.Důvod mého dotazu je ten,že nevím,jak se k tomu všemu postavit,protože nejsem schopná dostudovat, dnně se mi připomíná, že jsem zadlužila rodinu, že na VŠ nemám,že si to neumím přiznat a když jsem letos počítala se státnicema,tak mi bylo řečeno,že při naší smůle to opět dopadne jinak, což bohužel dopadlo.Po celou dobu studia je mi pořád připomínáno,že na tu školu nemám,že jsem zakomplexovaná, arogantní a neumím sklopit hlavu, že na to nemám.Samozřejmě po dobu dluhů je mi to taktéž vyčítáno a je mi i vyčítán ex-partner, se kterým nejsem 7 let,co všechno se mi v životě platilo a já jsem hloupá a nejsem schopná nic, nic neumím a pokud chci odejít do zahraničí, tak si mám na to vydělat tancem kolem tyče a nebo si vzít miliardáře. Momentálně jsem ve fázi vzdání svého života a svých snů. Nemám strach udělat první krok, ale bohužel díky exekuci nemám svůj účet, takže i když peníze vydělám a není to nic moc, tak se snažím splatit dluh a zaplatit nejnutnější věci.Děkuji,Anděla