Nevím co mi je

Dobrý den, je mi 20 let. Zhruba od 15 let mám dost emoční problémy, v 15 jsem hrozně zhubla a trpěla únavou až se mi z toho vytvořilo chronické onemocnění. Díky tomu jsem přestala dělat tanec, který mě dost uklidňoval, ale ze zdravotních důvodů už nemůžu pokračovat vrcholově. Jsem opravdový smíšek, ale jakmile jsem sama, brečím, mám vztek , nedokážu věřit v nic , příjde mi, že mi nic nevychází. Nedokážu nic udělat jen sedět a brečet a nenávidět celej život. Mám strach taky pořádně dospět a budoucnost mi dělá ještě mnohem větší starosti a tu oplakávám neustále. Nevím jestli jsem jenom vadná nebo mi opravdu něco je a měla bych si někam zajít
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, nevím co si představujete pod "vadná" ani "opravdu mi něco je"... To první bych o vás neřekl, s tím druhým bych souhlasil, byť tím možná myslím něco jiného než vy .. Myslím že vám něco je - jste řadu let nespokojená, chvílemi nešťastná a máte starosti z budoucnosti. I když to pravděpodobně není žádné závažné duševní onemocnění, myslím že by vám setkávání s odborníkem - psychoterapeutem nejspíš pomohlo. A také si myslím, že takovou pomoc zasloužíte a potřebujete - například kvůli tomu, že se vám to dlouhou dobu nedaří změnit samostatným úsilím. (více v odpovědi peer poradkyně) Držím vám palce!
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, z vašeho popisu se zdá jasné, že se prostě delší dobu necítíte dobře, a to je určitě dostatečný důvod "někam si zajít", protože je-li člověk takhle nespokojený, často je těžké se v tom vyznat a změnit to sám. Mně osobně při depresích a úzkostech pomohl pohled zvenčí, otázky jak věci v životě mám a jestli je tak chci mít, otázky, zda opravdu jsou věci takové, jak je vidím, apod. Pravidelná psychoterapie 1x týdně mi postupně pomohla sama sobě lépe porozumět, změnit věci (mnoho z nich v mé hlavě) a začít se cítit lépe. Věřte, že to jde, ačkoli i já jsem měla dojem, že se cítím tak strašně, že to nikdy nemůže být lepší. Dnes si říkám, že byla škoda každého roku, kdy jsem si nechala vzít spokojenost se životem (především sama sebou). Nepíšete, co případně dalšího je příčinou vašich pocitů a beznaděje, ale i ztráta milovaného sportu a chronická nemoc mohou být dostatečným důvodem. Já jsem ale dnes již přesvědčená, že to hlavní se děje v naší hlavě. Že i těžké věci se dají přežít a zároveň že si někdy dokážeme udělat i z docela dobrého života tragédii filtrem, přes který ho vnímáme - a často o tomto filtru ani nevíme. Moc vám přeji, ať najdete sílu začít svůj život/pocity měnit, vzít si k tomu podporu a pomoc odborníků a najdete spokojenost.


Zpět na seznam